Rozhodnutí

Účastníci písemné smlouvy o dílo se v průběhu jejího trvání dohodli na změnách smlouvy, nicméně učinili tak jen ústně. Později vznikl spor, zda bylo možné změnit písemnou smlouvu ústní dohodou účastníků. Ústavní soud ve svém rozhodnutí připomněl, že ústní změna smlouvy (ač původně sjednaná s výhradou pouze písemných změn) není neplatná, pokud se této neplatnosti druhý účastník nedovolá.

Pokud objednatel nereklamuje případné vady díla bez zbytečného odkladu po jejich zjištění a na své náklady je opraví, nelze se těchto vad dovolávat jako důvodu pro nezaplacení části ceny díla splatné po jeho dokončení ani na tuto část ceny započítávat náklady vynaložené na odstranění údajných vad. Tak rozhodl Vrchní soud v Praze dne 20. června 2011 v níže popsaném sporu.

Insolvenční soudy zamítají šikanózní insolvenční návrhy věřitelů, kteří se zahájením insolvenčního řízení proti svému obchodnímu partnerovi snaží domoci zaplacení svých, často sporných, pohledávek.

Poskytnout účastníkovi kartelu plnou ochranu před pokutami v rámci programu shovívavosti (leniency program) lze pouze za předpokladu jeho „plné, stálé a pohotové“ spolupráce s Evropskou komisí. Ta zahrnuje také mlčení o podání žádosti.

Zajišťovací blankosměnka nemusí být ideální formou zajištění závazků, které vznikají v budoucnu. Zvláště potká-li se se společným jměním manželů. Ukazuje to nedávné rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR.

V poslední době lze zaznamenat vzrůstající počet soudních sporů o to, zda si minoritní akcionáři mohou proti vůli většiny vynutit výplatu dividendy. Příliš jasno do celé věci zatím nevnesl ani Nejvyšší soud, což zvyšuje právní nejistotu investorů.

Obětí podvodu katalogových firem se staly již stovky českých podnikatelů a veřejných institucí. Teď se ale blýská na lepší časy. Na základě loňské novely obchodního zákoníku, která podmínky pro inzerci a nabídku katalogových firem zpřísnila, byl nedávno vydán důležitý rozhodčí nález. Ten se zcela postavil na stranu oběti tzv. katalogového podvodu.

Spory z ochrany investic jsou u nás téměř stejně populární jako fotbal a není snad právníka, který by si alespoň jednou „nezakopal“ za jedno z mužstev na hřišti. Česká republika se může chlubit takovým postavením na žebříčku nejvíce souzených států, které by jí mohla česká fotbalová reprezentace závidět. Tím s větším zájmem bychom měli registrovat úsilí o zvýšení transparentnosti těchto sporů.

Soudní dvůr Evropské unie publikoval stanovisko Generální advokátky Juliane Kokott k předběžné otázce položené Krajským soudem v Brně, zda lze za uzavření kartelové dohody ukládat paralelně sankce Evropskou komisí i národním soutěžním úřadem

Provozovatel internetového tržiště, který podpoří prodej padělaného zboží jeho zařazením mezi své nejvýhodnější nabídky, může být shledán odpovědným za zneužití ochranných známek. A to i přesto, že dané zboží na internetové tržiště umístil některý z jeho uživatelů. Stejně může dopadnout i provozovatel, který nezabrání prodeji padělaného zboží ihned poté, co ho na existenci padělku upozorní zákazník nebo majitel ochranné známky. V červenci o tom rozhodnul Evropský soudní dvůr ve sporu společností L´Oréal proti eBay. Rozhodnutí soudu bude mít na internetová tržiště významný dopad.

Zanikne-li původní závazek narovnáním, zaniká také jeho zajištění ručením. To se na nově vzniklý závazek, který nahradil závazek původní, už nevztahuje. Loni v září o tom rozhodl Nejvyšší soud ČR jako dovolací instance. Jeho právní závěr ale může vyústit v neochotu věřitelů přistupovat na narovnání v závazkových vztazích.

Nevymáhat neuhrazenou pohledávku nemusí být samo o sobě porušením povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře. Je totiž třeba zejména posoudit úspěšnost zvoleného postupu a reálnost (alespoň částečného) vymožení pohledávky. Zda jednatel bude pohledávky společnosti vymáhat, je na jeho úvaze v rámci podnikatelského úsudku, která musí zohlednit všechny okolnosti.

Když klient nadává na špatné zákony, říkám, že jde o věc mnohem obecnější. Problém vidím v tom, že jsme během dvou totalit zapomněli, co vlastně právo je, a to hlavně ve dvou směrech. Za prvé si neuvědomujeme, že zákon nemůže být tak jasnozřivý, aby dokázal na všechny situace pamatovat konkrétně. Dobrému právníkovi nestačí znát paragrafy, ale musí si uvědomovat principy, na kterých zákon stojí, a nedokonalé paragrafy podle nich vykládat a používat na situace, na které zákon nepamatoval.

Autorizovaný inspektor měl odlehčit přetíženým stavebním úřadům. Namísto toho stavebníci jeho razítko často zneužívali, aby se snadno zbavili těch, kdo se postavili proti stavbě. Lze institutu zkráceného stavebního řízení vůbec efektivně využít? Mohou se v něm osoby dotčené stavbou bránit případnému krácení svých práv? Díky letošnímu rozhodnutí Městského soudu v Praze mohou.

První senát Ústavního soudu ve svém nálezu z března tohoto roku (I. ÚS 1768/09) mimo jiné vyslovil názor, že právní úpravu vytěsnění minoritních akcionářů (tzv. squeeze-out) platnou v období od června do října 2005 je nutné považovat za ústavně nekonformní, protože „absence dohledu ČNB neumožňovala náležitou ochranu stěžovatelových základních práv“. Toto rozhodnutí vyvolalo značný rozruch. Je totiž zřejmě v rozporu s předchozím a zřejmě i následným rozhodováním Ústavního soudu v obdobných věcech.