Rozhodnutí

Zákon o veřejných zakázkách, jímž se zadávání řídí, zná i tzv. ochranu proti nesprávnému postupu zadavatele. Shrnuli jsme ji pro vás do základních kroků, z nichž prvním jsou námitky, kterými se budeme zabývat v tomto příspěvku.

Tribunál EU vydal v listopadu 2012 dva důležité rozsudky. Jednoduše řečeno v nich uvedl, že když chce Evropská komise provádět ve firmách místní šetření, musí mít vždy reálné podezření na porušení hospodářské soutěže. Přivlastnit si jen tak stohy dokumentů a mraky elektronických dat a namátkou v nich hledat? Přesně tato praktika, známá v angličtině jako „fishing expedition“, je Komisi zapovězena.

Skutečnost, že obec odpovídá za schůdnost chodníku, je díky médiím poměrně známá i u široké veřejnosti. Jenže odpovědnost obcí může podle Nejvyššího soudu sahat ještě dále. Například k autobusovým zastávkám na jejich území, i když nejsou jejich majetkem.

Zaměstnavatel má dle Nejvyššího soudu právo monitorovat pohyb svých zaměstnanců na internetu. Při porušení zákazu používat počítač pro soukromé účely s nimi může okamžitě zrušit pracovní poměr. S tímto názorem se již ztotožnil i Ústavní soud. Vědecké studie se ale shodují, že občasné surfování po webu může zlepšovat pracovní produktivitu.

Zbystřit by měli ti, kdo mají byt ve spoluvlastnictví nebo ve společném jmění manželů. Společenství vlastníků jednotek totiž hlasováním přijímá důležitá usnesení, při svolávání a organizaci shromáždění ale nemusí postupovat správně. Pokud by hlasování neproběhlo řádně, mohlo by to mít na závazky společenství i jednotlivých vlastníků velké dopady.

Letní olympiáda v Londýně dávno skončila. To ale neznamená, že si s koncem roku nemůžeme připomenout letošní pozoruhodná soudní rozhodnutí. Kdo si nejlépe vedl v právním desetiboji, boxu, moderní gymnastice a skoku do výšky?

Nepodceňovat smlouvy o nájmu. Podnikatelé to často slyší od svých právních poradců či přímo od soudců. Přesto se stává, že se přehlédne zdánlivě nevinný aspekt kontraktu, který bohužel může vést k absolutní neplatnosti smlouvy. Což je sankce nenadálá a často bolestivá, jak se před časem přesvědčila jedna ze stran jisté nájemní smlouvy.

Vrchní soud v Praze svým rozhodnutím nedávno odmítl neodůvodněné zásahy rejstříkových soudů do označení předmětu podnikání v obchodním rejstříku. Lze zatleskat, ale podnikatelé by přivítali podobný přístup i k označování sídel.

Ne každého podnikatele napadne zajímat se o to, zda je jeho obchodní protějšek ženatý či vdaná. Mnohdy není divu, zvláště u formálních obchodních vztahů by dotazy na soukromý život mohly působit nemístně. Jenže sňatek může být nečekaně důležitý faktor třeba při prodeji akcií nebo obchodního podílu.

Pokud vedete u soudu obchodní spor, možná vycházíte z toho, že soud zná perfektně všechny právní předpisy a rozhodnutí, které na váš případ mohou dopadnout. Na místě je ale spíš opatrnost. Složitost současného světa má dopad i do soudních síní a očekávat, že se soudce orientuje ve všech zákoutích práva, je iluzorní.

Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. Tato fráze je pro útlocitné lingvisty jazykovým zločinem, ale živnostníci a firmy si na ni již zvykli. Jde o zaklínadlo vyjadřující úřední hantýrkou soubor všech volných živností neboli oborů podnikání, k jejichž provozování nejsou stanoveny žádné zvláštní podmínky. Nedávno se tímto „zločinem“ zabýval i Vrchní soud v Praze.

Podnikatelé často řeší, co se stávajícím softwarovým vybavením při přechodu na nové softwarové řešení. Při zvažovaném prodeji „použitého“ software nezřídka naráží na omezování ze strany softwarových firem, které jim brání v „odprodeji“ jejich licencí. Evropský soudní dvůr letos vydal v mnoha ohledech přelomový rozsudek. Rozšířil jím mantinely prodeje i na software, který jeho nabyvatel legálně pořídil stažením z internetu.

Soudní dvůr EU vydal před několika týdny rozhodnutí, ve kterém se poměrně striktně vyjádřil k nechvalně známým praktikám některých obchodníků. Lidem jsou při nich zasílána lákavě vypadající oznámení o tom, že něco získávají „zdarma“, případně se stávají „šťastnými výherci“. Následně se ale ukáže, že za získání výhry je třeba zaplatit.

Tuto historku jsem sice neprožil, ale slyšel jsem o ní tolik vyprávět, že jsem téměř přesvědčen, že jsem byl jejím účastníkem. Co na tom, že se stala už dávno, častou absurditu rozvodových řízení a sporů o svěření dítěte do péče vykresluje i po letech.

Asi každý majitel auta někdy svůj vůz půjčí jinému členovi rodiny nebo někomu z přátel. Přitom nejspíš předpokládá, že má-li sjednané a uhrazené povinné ručení, je dostatečně chráněn před jakoukoli odpovědností, pokud by řidič jeho vozu způsobil nehodu. To je ale bohužel velký a nebezpečný omyl.