Vytěsnění menšinových akcionářů: Spraví špatný předpis dobrý dohled?

23. květen 2011  |  Petr Kasík, Vlastimil Pihera

První senát Ústavního soudu ve svém nálezu z března tohoto roku (I. ÚS 1768/09) mimo jiné vyslovil názor, že právní úpravu vytěsnění minoritních akcionářů (tzv. squeeze-out) platnou v období od června do října 2005 je nutné považovat za ústavně nekonformní, protože „absence dohledu ČNB neumožňovala náležitou ochranu stěžovatelových základních práv“. Toto rozhodnutí vyvolalo značný rozruch. Je totiž zřejmě v rozporu s předchozím a zřejmě i následným rozhodováním Ústavního soudu v obdobných věcech.

Racionální a ústavní postup, který umožňuje majoritnímu akcionáři s alespoň 90 % podílem na společnosti „vykoupit“ akcie minoritních akcionářů i proti jejich vůli, byl a zůstává tématem diskusí. Skutečnost, že při něm ztrácejí minoritní akcionáři svoji účast na společnosti i proti své vůli, vyvolává pochybnosti, zda je proces jako takový principiálně slučitelný s ústavním pořádkem.

Jeho oponenti namítali, že squeeze-out je nepřípustným „vyvlastněním minoritních akcionářů v soukromém zájmu“ (čili v zájmu hlavního akcionáře). Jeho obhájci argumentovali, že jde o nejrozumnější řešení konfliktu zájmů mezi majoritním a minoritními akcionáři, které nejméně poškozuje všechny strany. Po šesti letech od uzákonění squeeze-outu je zřejmé, že jde o institut racionální a slučitelný s ústavním pořádkem.

To potvrdil Ústavní soud v roce 2008 nálezem pléna (Pl. ÚS 56/2005), když odmítl vyhovět návrhu na zrušení úpravy squeeze-outu jako takové. Zhruba v tomto okamžiku zmizel squeeze-out z centra zájmu většiny odborné veřejnosti a stal se „obyčejným právem“.

Zmíněný březnový nález prvního senátu však nastolil otázku, zda se souhlasný závěr se squeeze-outem vyjádřený v roce 2008 plénem Ústavního soudu neomezuje pouze na období od října 2005 do března 2008, kdy výši protiplnění přezkoumávala ČNB (resp. původně Komise pro cenné papíry).

Všechny bolesti vyřeší dohled? Je dohled ze strany ČNB nezbytnou podmínkou ústavnosti squeeze-outu? Argumentace prvního senátu není v tomto směru jasná.

Soud totiž na jedné straně konstatuje, že úprava squeeze-outu do října 2005 byla neústavní, protože chyběl dohled ČNB. Na druhé straně tvrdí, že dohled ČNB byl nutný, protože právní úprava byla v dané době nekvalitní.

Není tedy jasné, zda je důvodem neústavnosti absence dohledu, nebo jiné vady právní úpravy, resp. zda byla dříve slepice, či vejce. Má první senát za to, že vadnou právní úpravu lze jednoduše „opravit“ tím, že nad jejím dodržováním bude vedle soudů bdít ještě jiný státní orgán?

Nač jiného může tento orgán dohlížet než právě na aplikaci takové nekvalitní úpravy? Pokud by měl být státní dohled lékem na nekvalitní úpravu, měli bychom podrobit dohledu ČNB či jiných institucí i mnohé další zákonem nekvalitně upravené otázky. Pak by bylo také jasné, proč vykazují nejhorší kvalitu právní předpisy právě v oblastech podléhajících dohledu státních orgánů (především v podobě neumělých překladů evropských směrnic). Tam to prostě nevadí.

Zanechme ale sarkasmu. Aby byla ochrana práv minoritních akcionářů při squeeze-outu dostatečná, musí existovat racionální mechanismus stanovení férové ceny za jejich akcie a musí být zajištěna možnost domáhat se přezkumu výše této ceny. Výše ceny při squeeze-outu se odvíjí od hodnoty společnosti a musí být doložena posudkem znalce. Postup při určení ceny je tedy objektivní, lze jej kdykoli opakovat, a cenu nemůže subjektivně určit hlavní akcionář.

Dohled ČNB se od října 2005 do března 2008 omezoval právě na přezkoumání výše ceny. Ovšem výše ceny byla současně vždy přezkoumatelná soudy v rámci zvláštního soudního řízení. Docházelo tak v podstatě ke zdvojení přezkumu. Již plénum Ústavního soudu v rozhodnutí v roce 2008 jasně konstatuje, že rozhodující a hlavní zárukou ochrany práv akcionářů je právě možnost soudního přezkumu, nikoli řízení před ČNB, kde minoritní akcionáři ani nebyli účastníky.

Praxe souběžného přezkumu ceny správním orgánem a soudy je zjevně pochybná a lze pro ni těžko hledat paralelu. A je velmi nepravděpodobné, že je podmínkou ústavnosti. Celý proces squeeze-outu musí být poskládán tak, aby bylo zajištěno, že minoritnímu akcionáři bude tato cena v přiměřené lhůtě uhrazena. Zde může spočívat skutečný problém v rané úpravě v roce 2005. V tomto směru však dohled ČNB nebyl relevantní, protože se omezoval pouze na určení výše ceny, nikoli též na její řádné uhrazení. Úkolem ČNB je starost o měnovou politiku a dohled nad finančními institucemi. Není a ani nemůže být orgánem dohledu nad všemi akciovými společnostmi. Jinak by bylo možné požadovat, aby vykonávala dohled i nad fúzemi či likvidacemi akciových společností, kdy též dochází ke změně postavení minoritních akcionářů i proti jejich vůli. A proč ne i nad fúzemi či likvidacemi společností s ručením omezeným?

Zdá se, že první senát řešil danou otázku příliš obecně. Racionálním východiskem z nastalé situace by mohl být závěr, že právní úprava squeeze-outu platná od června do října 2005 nebyla příliš kvalitní a otevírala značný prostor pro zneužití. Došlo-li k němu (například cena za akcie vytěsňovaných akcionářů nebyla vůbec vyplacena), může být v souladu se závěry prvního senátu Ústavního soudu v konkrétních případech shledán postup, kdy by obecný soud odmítl zrušit usnesení valné hromady o squeeze-outu, neústavním. Jde však o velmi subtilní otázku, na niž je nutné hledat odpověď případ od případu.

V případě méně flagrantních pochybností či nejasností vyvolaných touto úpravou je na obecných soudech, aby se s projednávanými případy spravedlivě vypořádaly. Po říjnu 2005 pak již zřejmě není důvod o ústavnosti squeeze-outu pochybovat, což ve vztahu k období od října 2005 do března 2008 explicitně potvrdilo plénum Ústavního soudu.

Právní úprava od března 2008 je již zjevně ústavně konformní i z pohledu toho, jak je koncipováno problematické rozhodnutí prvního senátu Ústavního soudu.

Článek vyšel 23. 5. 2011 v příloze Právo & Justice Lidových novin.

Naše newslettery

×