Zákony

Tichá společnost, ač má v českém právním řádu dlouholetou tradici, je v právní literatuře poněkud opomíjeným institutem. Úprava tiché společnosti je převážně dispozitivní, a jedná se tak o zajímavý prostředek, jímž se může jedna osoba podílet na podnikání druhé. Podstatou tiché společnosti je vložení vkladu, kterým se tichý společník bude podílet na podnikání podnikatele, a jeho následné právo na podíl na zisku podnikatele, resp. podílení se na podnikatelově ztrátě, avšak pouze do výše vkladu. Právě díky tzv. dispozitivní úpravě tiché společnosti může být tato smlouva na rozdíl od obchodních korporací nastavena tak, aby co nejvíce vyhovovala představám smluvních parterů.

Péče řádného hospodáře představuje soubor poměrně přísných povinností, které musí dodržovat každý člen voleného orgánu právnické osoby. V reálném světě se nezřídka stane, že sám člen orgánu právnické osoby dopředu nemůže vědět, zda svým jednáním povinnost péče řádného hospodáře porušuje, či ne, i když jedná dle svého nejlepšího vědomí. V jiných případech pak může být zjevné, že k porušení péče řádného hospodáře a ke vzniku újmy skutečně došlo, a společnost a člen orgánu mají zájem takovou situaci řešit.

Pokud plánujete koupi nebo prodej nemovitosti, případně již máte podepsané smlouvy, ujistěte se, že jste zohlednili zásadní změny týkající se daně z nabytí nemovitých věcí. Nová právní úprava obrací stávající nastavení a přináší několik dalších novinek – a to již od 1. listopadu 2016.

Souběh funkcí je paralelní výkon funkce člena statutárního orgánu s manažerskou pozicí vykonávanou v pracovněprávním vztahu, jejíž náplní je obchodní vedení. Podle převládajícího názoru, včetně rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, přitom takový souběh nebyl v zásadě přípustný. Jedinou výjimkou byla situace od roku 2012 do roku 2014, kdy souběh výslovně dovoloval obchodní zákoník. Nedávno však vyhlásil Ústavní soud své rozhodnutí, ve kterém zpochybnil dostatečnost dosavadní argumentace soudů k této otázce.

Koncem dubna byl ve Sbírce zákonů vyhlášen nový zákon o zadávání veřejných zakázek, jenž s mírným zpožděním zapracovává příslušnou evropskou legislativu. Jeho šestiměsíční, tzv. legiskvakanční doba se již chýlí ke svému konci a zákon tak vstoupí v účinnost 1. října 2016 a nahradí (zruší) mj. dosavadní zákon o veřejných zakázkách (ZVZ).

Nakládání s veřejným majetkem je tradičně omezeno speciálnímipožadavky, které mají zajistit transparentnost a hospodárnost postupu příslušných orgánů veřejné moci. Při uzavírání smluv s obcemi a kraji, stejně jako s hlavním městem Prahou nebo jeho městskými částmi, je tak nutné vždy dbát na to, zda tyto procedury byly řádně dodrženy. Jednou z nich je povinnost těchto subjektů uveřejňovat na své úřední desce záměr disponovat se svými nemovitostmi. Nejvyšší soud přitom v jednom z aktuálních rozhodnutí výkladem tuto povinnost dále rozšířil.

Zákonem o trestní odpovědnosti právnických osob jsme se již na těchto stránkách zabývali. Celkem brzy, již 1. prosince 2016, však nabývá účinnosti poměrně zásadní novela zákona, která by neměla uniknout pozornosti firem. Ne nadarmo se totiž říká: „Kdo je připraven, není překvapen“. Pojďme si nyní nastínit, co novela v praxi pro společnosti znamená.

Jednou ze základních podmínek provozování živnosti je takzvaná bezúhonnost. Za bezúhonnou osobu se přitom nepovažuje podle živnostenského zákona ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně, jestliže byl tento trestný čin spáchán v souvislosti s podnikáním. Otázkou, jakým způsobem vykládat onu „souvislost s podnikáním“, se zabýval v nedávné době Nejvyšší správní soud.

V loňském roce rozhodl Nejvyšší soud zajímavý spor týkající se tzv. sousedských práv. Žalobce, vlastník pozemku, se ve sporu bránil proti tomu, aby žalovaný, kraj vlastnící přiléhající pozemní komunikaci, nadále žalobce obtěžoval takzvanými imisemi – hlukem, prachem a stékáním vody, které pocházely právě ze zmíněné silnice.

Letos na jaře nabyla účinnosti novela zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. Jaké novinky novela přináší a co to bude znamenat nejen pro podnikatele?

Jednáme-li ve víře v úplnost a pravdivost zápisu v katastru nemovitostí, poskytuje nám zákon ochranu v rámci tzv. principu materiální publicity. Pokud tedy například plánujeme koupit nemovitost zapsanou v katastru a jednáme s jejím vlastníkem, poskytuje nám zákon ochranu, i kdyby této osobě ve skutečnosti vlastnické právo nesvědčilo. Jaké možnosti ochrany pak ale mají skuteční vlastníci, kteří takto v katastru nemovitostí z nějakého důvodu vedeni nejsou?

Směnky jsou oblíbeným zajišťovacím instrumentem fungujícím na principu, že věřitel poskytne úvěr a nechá si dlužníkem vystavit směnku za účelem zajištění své pohledávku na vrácení úvěru. Nesplní-li dlužník svoji povinnost vrátit úvěr, může věřitel vymáhat splnění povinnosti ze směnky, neboť vymožení směnky je o poznání jednodušší než vymožení pohledávky z úvěrové smlouvy. Málokterý dlužník si však při vystavování směnky uvědomí, že věřitel může směnku převést na třetí osobu (nabyvatele), čímž dlužníka více méně zbaví možnosti uplatnění tzv. kauzálních námitek. Nejvyšší soud ve svém novém rozhodnutí do jisté míry tento negativní efekt převodu směnky pro spotřebitelské vztahy eliminuje.

O nelegálním sdílení filmů, hudebních záznamů a jiných děl chráněných autorským zákonem již bylo napsáno mnoho a není pochyb o tom, že takové jednání může vést až k případné trestní odpovědnosti. Zajímavá je z tohoto pohledu otázka, jakým způsobem soudy určují případnou škodu či ušlý zisk nositelů autorských práv. Tou se v nedávné době zabýval Nejvyšší soud.

Je to již více než dva roky, co jsme vás informovali o věcném záměru zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, který by měl nahradit současnou úpravu týkající se přestupků. Snahou nového zákona by mělo být především sjednocení základu odpovědnosti za přestupky fyzických nepodnikajících osob a odpovědnosti za jiné správní delikty právnických osob a podnikatelů. Měla by tak být odstraněna absence obecné úpravy tzv. jiných správních deliktů, a to tak, že veškeré správní delikty by byly zahrnuty a posuzovány jednotně podle nového zákona. Přestože projednávání zákona je zatím stále na půdě Poslanecké sněmovny, stojí za to se podívat, jakým způsobem se zákonodárce vypořádal s konstrukcí správní odpovědnosti u právnických osob.

Podle Generálního advokáta Soudního dvora EU by provozovatelé webových stránek měli považovat i tzv. dynamické IP adresy za osobní údaje, přestože samy o sobě neodhalují identitu konkrétních osob. Pokud by ke stejnému názoru došel i samotný Soudní dvůr EU, mohlo by dojít k rozšíření povinností ohledně ochrany osobních údajů.