X Lege je publikační platformaNelegální sdílení „cédéček“ na internetu: Jak se má počítat výše škody?
O nelegálním sdílení filmů, hudebních záznamů a jiných děl chráněných autorským zákonem již bylo napsáno mnoho a není pochyb o tom, že takové jednání může vést až k případné trestní odpovědnosti. Zajímavá je z tohoto pohledu otázka, jakým způsobem soudy určují případnou škodu či ušlý zisk nositelů autorských práv. Tou se v nedávné době zabýval Nejvyšší soud.
V řešeném případě vložil obviněný prostřednictvím Internetu na dvě datová úložiště bez souhlasu oprávněných nositelů autorských práv na čtyři stovky filmových audiovizuálních děl nebo zvukově obrazových záznamů a rozmnoženin hudebních děl a následně na různých internetových diskusních fórech zveřejnil odkazy, na základě kterých bylo možné tato díla vyhledat a stáhnout ostatními uživateli Internetu. Za toto jednání byl obviněný uznán vinným zločinem porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi. Současně soud zavázal obviněného k náhradě škody ve výši přesahující 11 milionů korun. K odvolání obviněného pak odvolací soud rozhodnutí nižšího soudu potvrdil.
Obviněný nepopíral, že se dopustil popsaného jednání, nesouhlasil však s výší škody, resp. se způsobem, jakým ji soudy prvého a druhého stupně vypočetly. Obrátil se proto s dovoláním na Nejvyšší soud. V něm zejména uvedl, že nižší soudy stanovily zcela nesprávně ušlý zisk společností disponujících právy k dílům, která neoprávněně zpřístupnil uživatelům Internetu, prostým znásobením počtu nelegálních stažení filmů a jiných autorsky chráněných děl cenou, za kterou se prodávají jejich legální CD a DVD nosiče. Podle obviněného nelze rozumně předpokládat, že všichni, kdo si stáhli jím zpřístupněná díla, by si jinak koupili jejich legální nosiče.
S argumenty obviněného se ztotožnila i státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, když ve svém vyjádření uvedla, že rozhodně nelze dovozovat příčinnou souvislost mezi počtem stažených filmů z nelegálního zdroje a počtem nekoupených originálních nosičů. Škodu na ušlém zisku za nerealizovaný prodej rozmnoženin nelze žádným způsobem spolehlivě prokázat a vždy se bude jednat o částku hypotetickou.
K závěru, že konkrétní finanční ztráta jednotlivých nositelů práv chráněných autorským zákonem stojí na čistě hypotetickém a nijak nepodloženém základě, totiž že každý uživatel Internetu, který si zdarma stáhl z datového úložiště konkrétní film nebo hudbu, by si jinak koupil legální DVD nebo CD nosič, se připojil i Nejvyšší soud, když považoval z trestněprávního pohledu za neakceptovatelné, aby byl ušlý zisk vyjádřen pouze hypoteticky a nikoli po zohlednění toho, čeho by nositelé autorských práv reálně dosáhli při „pravidelném běhu událostí“. Jinými slovy nelze podle Nejvyššího soudu klást rovnítko mezi počtem nelegálně stažených DVD či CD a výší nákladů na legální pořízení takového díla na nosiči CD nebo DVD. Jakým způsobem by tedy měl být ušlý zisk nositelů autorských práv v těchto případech stanoven?
Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba k objasnění ztráty na zisku oprávněných nositelů práv podle autorského zákona v případě neoprávněného zpřístupnění děl na Internetu odborných znalostí, a soudy tak musí postupovat v řízení tak, že přiberou k objasnění podstatných skutečností týkajících se stanovení výše škody (ušlého zisku) znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace oceňování duševního vlastnictví. Ten by se měl pokusit určit, alespoň minimální výši ušlého zisku oprávněných nositelů práv v návaznosti na to, jaké příjmy by jim plynuly v případě, pokud by v rozhodné době a za srovnatelných podmínek sami zpřístupnili dílo uživatelům Internetu prostřednictvím datových úložišť.