Zákony

Nakládání s veřejným majetkem je tradičně omezeno speciálnímipožadavky, které mají zajistit transparentnost a hospodárnost postupu příslušných orgánů veřejné moci. Při uzavírání smluv s obcemi a kraji, stejně jako s hlavním městem Prahou nebo jeho městskými částmi, je tak nutné vždy dbát na to, zda tyto procedury byly řádně dodrženy. Jednou z nich je povinnost těchto subjektů uveřejňovat na své úřední desce záměr disponovat se svými nemovitostmi. Nejvyšší soud přitom v jednom z aktuálních rozhodnutí výkladem tuto povinnost dále rozšířil.

Zákonem o trestní odpovědnosti právnických osob jsme se již na těchto stránkách zabývali. Celkem brzy, již 1. prosince 2016, však nabývá účinnosti poměrně zásadní novela zákona, která by neměla uniknout pozornosti firem. Ne nadarmo se totiž říká: „Kdo je připraven, není překvapen“. Pojďme si nyní nastínit, co novela v praxi pro společnosti znamená.

Jednou ze základních podmínek provozování živnosti je takzvaná bezúhonnost. Za bezúhonnou osobu se přitom nepovažuje podle živnostenského zákona ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně, jestliže byl tento trestný čin spáchán v souvislosti s podnikáním. Otázkou, jakým způsobem vykládat onu „souvislost s podnikáním“, se zabýval v nedávné době Nejvyšší správní soud.

V loňském roce rozhodl Nejvyšší soud zajímavý spor týkající se tzv. sousedských práv. Žalobce, vlastník pozemku, se ve sporu bránil proti tomu, aby žalovaný, kraj vlastnící přiléhající pozemní komunikaci, nadále žalobce obtěžoval takzvanými imisemi – hlukem, prachem a stékáním vody, které pocházely právě ze zmíněné silnice.

Letos na jaře nabyla účinnosti novela zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. Jaké novinky novela přináší a co to bude znamenat nejen pro podnikatele?

Jednáme-li ve víře v úplnost a pravdivost zápisu v katastru nemovitostí, poskytuje nám zákon ochranu v rámci tzv. principu materiální publicity. Pokud tedy například plánujeme koupit nemovitost zapsanou v katastru a jednáme s jejím vlastníkem, poskytuje nám zákon ochranu, i kdyby této osobě ve skutečnosti vlastnické právo nesvědčilo. Jaké možnosti ochrany pak ale mají skuteční vlastníci, kteří takto v katastru nemovitostí z nějakého důvodu vedeni nejsou?

Směnky jsou oblíbeným zajišťovacím instrumentem fungujícím na principu, že věřitel poskytne úvěr a nechá si dlužníkem vystavit směnku za účelem zajištění své pohledávku na vrácení úvěru. Nesplní-li dlužník svoji povinnost vrátit úvěr, může věřitel vymáhat splnění povinnosti ze směnky, neboť vymožení směnky je o poznání jednodušší než vymožení pohledávky z úvěrové smlouvy. Málokterý dlužník si však při vystavování směnky uvědomí, že věřitel může směnku převést na třetí osobu (nabyvatele), čímž dlužníka více méně zbaví možnosti uplatnění tzv. kauzálních námitek. Nejvyšší soud ve svém novém rozhodnutí do jisté míry tento negativní efekt převodu směnky pro spotřebitelské vztahy eliminuje.

O nelegálním sdílení filmů, hudebních záznamů a jiných děl chráněných autorským zákonem již bylo napsáno mnoho a není pochyb o tom, že takové jednání může vést až k případné trestní odpovědnosti. Zajímavá je z tohoto pohledu otázka, jakým způsobem soudy určují případnou škodu či ušlý zisk nositelů autorských práv. Tou se v nedávné době zabýval Nejvyšší soud.

Je to již více než dva roky, co jsme vás informovali o věcném záměru zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, který by měl nahradit současnou úpravu týkající se přestupků. Snahou nového zákona by mělo být především sjednocení základu odpovědnosti za přestupky fyzických nepodnikajících osob a odpovědnosti za jiné správní delikty právnických osob a podnikatelů. Měla by tak být odstraněna absence obecné úpravy tzv. jiných správních deliktů, a to tak, že veškeré správní delikty by byly zahrnuty a posuzovány jednotně podle nového zákona. Přestože projednávání zákona je zatím stále na půdě Poslanecké sněmovny, stojí za to se podívat, jakým způsobem se zákonodárce vypořádal s konstrukcí správní odpovědnosti u právnických osob.

Podle Generálního advokáta Soudního dvora EU by provozovatelé webových stránek měli považovat i tzv. dynamické IP adresy za osobní údaje, přestože samy o sobě neodhalují identitu konkrétních osob. Pokud by ke stejnému názoru došel i samotný Soudní dvůr EU, mohlo by dojít k rozšíření povinností ohledně ochrany osobních údajů.

V polovině dubna tohoto roku Evropský parlament schválil finální podobu nových pravidel v oblasti ochrany osobních údajů. Čtyřleté vyjednávání vyústilo v přijetí dvou předpisů - obecného nařízení o ochraně osobních údajů a směrnice, která zakotvuje standardy zacházení s osobními daty ze strany orgánů činných v trestním řízení. Závaznosti nabudou oba předpisy za dva roky; směrnici musí členské země do 6. května 2018 převést do vnitrostátní legislativy, nařízení začne platit od 25. května 2018 bez dalšího. Směrnice bude mít značně specifické uplatnění, níže proto zmiňujeme jen hlavní rysy nařízení.

Ústavní soud se svým březnovým nálezem zastal podnikatele (vlastníka a provozovatele hotelu a restaurace), který před podáním ústavní stížnosti z důvodu nesprávného poučení soudu nevyčerpal veškeré opravné prostředky, které měl dle platné právní úpravy k dispozici. Vyčerpání všech procesních prostředků, které jsou dostupné k ochraně práva účastníka řízení, je přitom jednou z podmínek, která musí být splněna, aby se Ústavní soud mohl vůbec ústavní stížností zabývat. Kauza je zajímavá nejen procesně, ale i meritorně. Z věcného hlediska však případ zatím ukončený není, proto se zatím podívejme na procesní stránku věci.

Mnoho českých obchodních společností je součástí větší, často mezinárodní skupiny. Obvykle je proto zajímají možnosti daňového plánování a optimalizace v přeshraničním rozměru včetně souvisejících rizik, které na ně mnohdy dopadají pod tlakem ze zahraničí. Tyto společnosti nejspíš bude zajímat, že Komise EU připravila návrh směrnice proti vyhýbání se daním (Anti Tax Avoidance Directive - "ATAD") a Evropský parlament přispěchal s návrhem zpřísňujících pravidel.

O dlouhodobém sporu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu o možnost nabytí vlastnického práva k nemovitosti pouze na základě dobré víry kupujícího ve správnost zápisu vlastnického práva prodávajícího k převáděné nemovitosti v katastru nemovitostí (tj. o možnosti tzv. nabytí nemovitosti od nevlastníka) jsme na těchto stránkách již informovali. Tento spor se patrně dočkal rozuzlení.

Když byl v roce 2013 přijímán nový zákon o investičních společnostech a investičních listech (tzv. ZISIF), který mimo jiné významně rozšířil spektrum korporačních forem investičních fondů, měla se stát komanditní společnost na investiční listy jako jedna z těchto nových variant vhodnou strukturou pro české private equity a venture kapitálové fondy. Dosud však tuto formu nikdo nevyužil.