Zákony

Dne 20. června 2019 bylo schváleno Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1150 ze dne 20. června 2019 o podpoře spravedlnosti a transparentnosti pro podnikatelské uživatele online zprostředkovatelských služeb („Nařízení“), které má vstoupit v účinnost dne 12. července 2020 a jehož cílem je regulovat vybrané aspekty právních vztahů mezi poskytovateli online zprostředkovatelských služeb a uživateli těchto služeb – podnikateli, kteří jejich prostřednictvím nabízejí své zboží a služby.

Zákon o obchodních korporacích stanoví, že valná hromada společnosti s ručením omezeným nebo akciové společnosti musí schvalovat převod nebo zastavení každé podstatné části závodu dané společnosti. V družstvu náleží tato působnost členské schůzi (shromáždění delegátů). V odborné literatuře bylo přitom sporné, zda tato podstatná část musí mít vždy formu samostatné organizační složky (pobočky), tedy organizovaného souboru jmění nebo zda může jít i o její jednotlivou část (např. nemovitosti, případně jednotlivý podíl nebo akcie v jiné společnosti). Nejvyšší soud přitom v nedávné době vydal rozhodnutí, kterým tímto otázku z pohledu stávajícího znění zákona pro praxi vyřešil.

Nařízení Rady (EU) má znemožnit plnění smluv s původci kybernetických útoků, ohrožujících Unii.

V českých médiích se v prosinci minulého roku objevila zpráva o úspěchu žaloby na náhradu škody, která byla způsobena porušením pravidel hospodářské soutěže. Konkrétně byla dle soudu způsobena škoda společnosti ASIANA tím, že ji společnost Student Agency jakožto dominantní soutěžitel na trhu autobusové dopravy na trase Praha-Brno nedovoleně vytlačila z trhu prostřednictvím nepřiměřeně nízkých cen. Tyto ceny po vytlačení svého konkurenta následně zvýšila zpět a tím mj. na úkor spotřebitelů ochuzených o benefity hospodářské soutěže kompenzovala předchozí predatorní cenovou strategii. Společnosti ASIANA, která nebyla schopna této zakázané praktice čelit, vznikla vzhledem v důsledku výše uvedeného škoda způsobená protisoutěžním jednáním jejího konkurenta.

Dne 17. dubna 2019 byla schválena nová unijní směrnice o autorském právu na jednotném digitálním trhu. V platnost vstoupila jako Směrnice Evropského Parlamentu a Rady č. 2019/790 o autorském právu a právech s ním souvisejících na jednotném digitálním trhu a o změně směrnic 96/9/ES a 2001/29/ES dne 6.června 2019. Níže přinášíme stručné shrnutí nejdůležitějších bodů z jejího obsahu.

24. dubna 2019 byl ve Sbírce zákonů jako zákon č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů vyhlášen takzvaný adaptační zákon ke GDPR.

Podle § 525 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen „SOZ“) nebylo možné postoupit pohledávku, pokud by to odporovalo dohodě s dlužníkem. Porušení tohoto zákazu znamenalo nejen porušení smluvní povinnosti, ale i zákona. Postoupení pohledávky, uzavřené v rozporu s takovým zákazem by tudíž zakládalo absolutní neplatnost postupní smlouvy. K uvedenému názoru se přiklání nejen doktrinální výklad, ale též judikatura Nejvyššího soudu.

V nejbližších dnech bude ve Sbírce zákonů vyhlášen zákon o zpracování osobních údajů, takzvaný adaptační zákon ke GDPR. Dnem vyhlášení tento zákon zároveň nabyde účinnosti. Níže přinášíme shrnutí nejdůležitějších změn, které zákon o zpracování osobních údajů přináší.

Cesty obchodních transakcí v podobě share-deal jsou nevyzpytatelné, a tak se může nic netušící nabyvatel účasti v obchodní korporaci po zaschnutí inkoustu na podpisu převodní dokumentace nadít nepěkných překvapení. Hovoříme o situaci, kdy nabyvatel zejména na základě kupní smlouvy „nabyde“ od převodce podíl ve společnosti či družstvu, aniž by věděl, že převodce ve skutečnosti není vlastníkem převáděného podílu (nabyvatel je takzvaně v dobré víře). Jak lze nastalou situaci řešit?

Dne 1. 1. 2019 nabyla účinnosti významná novela zákona o ochranných známkách. Tato novela promítá do českého práva směrnici EU, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, a zavádí řadu novinek.

Byla-li sjednána konkurenční doložka je zaměstnavatel podle zákoníku práce povinen poskytnout zaměstnanci za její dodržení přiměřené peněžité vyrovnání. Nejméně však ve výši poloviny průměrného měsíčního výdělku za každý měsíc jejího trvání. Dosud ne zcela jasnou otázkou bylo, zda má na výši plnění z konkurenční doložky vliv mimořádná odměna vyplacená v souvislosti s ukončením zaměstnání, případně jaký průměrný výdělek má být základem pro výpočet takové kompenzace.

Ke zmenšení majetku určitého subjektu (věřitel) může dojít mj. v důsledku porušení povinnosti nebo také v důsledku toho, že na jeho úkor se někomu dostalo plnění bez právního důvodu nebo z důvodu, který odpadl. Hovoříme pak o škodě, nebo o bezdůvodném obohacení. Jde-li skutečně o škodu, pak tu hradí (napravuje) věřiteli ten, kdo porušením svých povinností zapříčinil její vznik. Obohacení je povinen vydat obohacený ochuzenému (věřiteli), na jehož úkor je získal. Splněním předpokladů pro jeden z nároků je vyloučen druhý z nároků.

Odstupné je zaměstnavatel povinen zaměstnanci vyplatit po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu určeném u zaměstnavatele pro výplatu mzdy. Od kdy se ale odvíjí běh promlčecí lhůty pro uplatnění dlužného odstupného zaměstnancem? Jednoznačnou odpověď na položenou otázku najdeme v soudní praxi.

Jedna z několika věcí, na kterou se investorovi nikdy nevyplatí zapomenout při přípravě a realizaci stavby, je ustanovení koordinátora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (koordinátor BOZP). Opomine-li zadavatel stavby jmenovat koordinátora BOZP a dojde-li ke vzniku újmy na zdraví, pak obvykle orgány činné v trestním řízení či stavební úřad dají podnět oblastnímu inspektorátu práce k provedení příslušné kontroly v tomto směru.

V moderní globalizované společnosti má zcela nezpochybnitelnou roli mezinárodní obchod a skutečnost, že kupující mnohdy pro uspokojení svých potřeb zkoumají alternativu pořízení jimi poptávaného zboží nebo služeb v zahraničí. V rámci hospodářského styku tak existuje obrovské množství právních poměrů, které obsahují mezinárodní prvek. Na to samozřejmě reaguje i právo, konkrétně obor mezinárodního práva soukromého, které buď prostřednictvím mezinárodních úmluv přímo upravuje pro vybrané oblasti určitá práva a povinnosti stran právního poměru (tzv. přímá metoda využívající tzv. přímých norem, které se bezprostředně aplikují), anebo pomocí tzv. kolizní metody (kolizních norem), které samy neobsahují pravidla chování, ale určují právní řád státu, který se má na daný právní poměr aplikovat.