Nejvyšší soud rozšířil možnost vznesení tzv. kauzálních námitek ve spotřebitelských vztazích

27. červen 2016  |  Jakub Porod

Směnky jsou oblíbeným zajišťovacím instrumentem fungujícím na principu, že věřitel poskytne úvěr a nechá si dlužníkem vystavit směnku za účelem zajištění své pohledávku na vrácení úvěru. Nesplní-li dlužník svoji povinnost vrátit úvěr, může věřitel vymáhat splnění povinnosti ze směnky, neboť vymožení směnky je o poznání jednodušší než vymožení pohledávky z úvěrové smlouvy. Málokterý dlužník si však při vystavování směnky uvědomí, že věřitel může směnku převést na třetí osobu (nabyvatele), čímž dlužníka více méně zbaví možnosti uplatnění tzv. kauzálních námitek. Nejvyšší soud ve svém novém rozhodnutí do jisté míry tento negativní efekt převodu směnky pro spotřebitelské vztahy eliminuje.

Před tím, než se budeme zabývat závěry Nejvyššího soudu, bychom rádi předeslali, co se rozumí tzv. kauzálními námitkami. Jde o námitky, které mají původ v základním dlužnicko-věřitelském vztahu. Typickým příkladem kauzální námitky je námitka splnění dluhu. Přijde-li tedy úvěrující za dlužníkem s požadavkem na zaplacení směnky (která zajišťovala úvěr), může dlužník odepřít zaplacení směnky s (kauzální) námitkou, že dluh (z úvěrové smlouvy) již splnil.

O poznání méně výhodné je postavení dlužníka v případě, že věřitel směnku převede na třetí osobu (nabyvatele). Dojde-li totiž k takové situaci a nabyvatel bude po dlužníkovi domáhat zaplacení směnky, dlužník se nemůže (ledaže nabyvatel jednal vědomě na škodu dlužníka) bránit námitkou, že dluh z úvěrové smlouvy již zaplatil. Dlužníkovi se tak může snadno stát, že úvěr splatí dvakrát – jednou na základě smlouvy a podruhé na základě směnky.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu

Předmětem nedávného rozhodnutí Nejvyššího soudu byla právě tato popsaná situace: věřitel poskytl úvěr dlužníkovi, dlužník vystavil směnku ve prospěch věřitele za účelem zajištění povinnosti vrátit úvěr a věřitel směnku převedl na nabyvatele, který se po dlužníkovi domáhal zaplacení směnky. Dlužník se bránil, že úvěr již splatil.

Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí odchýlil od výše naznačené principiální nemožnosti vznesení kauzálních námitek proti nabyvateli směnky. Konkrétně uzavřel, že zajišťuje-li převáděná směnka pohledávku úvěrujícího za žalovaným ze spotřebitelské smlouvy, náleží dlužníkovi kauzální námitky vůči nabyvateli bez zřetele k tomu, zda nabyvatel při nabývání směnky jednal vědomě na škodu dlužníka.

Je ale důležité upozornit, že tento uvedený závěr Nejvyššího soudu (jdoucí do jisté míry proti textu zákona) je omezen pouze na spotřebitelské smlouvy (v tomto ohledu upozorňujeme, že s účinností od 25. 2. 2013 není možné směnkou zajistit spotřebitelský úvěr). Ve vztazích mezi podnikateli se tedy (patrně) neuplatní.

Naše newslettery

×