X Lege je publikační platformaTichá společnost – flexibilní investiční prostředek
Tichá společnost, ač má v českém právním řádu dlouholetou tradici, je v právní literatuře poněkud opomíjeným institutem. Úprava tiché společnosti je převážně dispozitivní, a jedná se tak o zajímavý prostředek, jímž se může jedna osoba podílet na podnikání druhé. Podstatou tiché společnosti je vložení vkladu, kterým se tichý společník bude podílet na podnikání podnikatele, a jeho následné právo na podíl na zisku podnikatele, resp. podílení se na podnikatelově ztrátě, avšak pouze do výše vkladu. Právě díky tzv. dispozitivní úpravě tiché společnosti může být tato smlouva na rozdíl od obchodních korporací nastavena tak, aby co nejvíce vyhovovala představám smluvních parterů.
Tichá společnost není právnickou osobou, jedná se o smluvní vztah, který se nezapisuje do obchodního rejstříku, nikde se nezveřejňuje. Tichým společníkem může být jakákoli fyzická či právnická osoba, druhou stranou smlouvy musí být podnikatel. Účastí na tiché společnosti se však tichý společník podnikatelem nestává. Tichým společníkem může být i současný „korporační“ společník obchodní společnosti. V obchodních společnostech a družstvech vyžaduje smlouva o tiché společnosti schválení valnou hromadou, resp. členskou schůzí.
Od obchodních společností se tichá společnost odlišuje především mnohem nižší mírou regulace. V případě výplaty podílu na zisku tichému společníkovi se neuplatní korporační omezení, která dopadají na výplatu podílu na zisku „korporačním“ společníků, jelikož tichý společník je běžným věřitelem podnikatele, proto bude uspokojován jako ostatní běžní věřitelé. Nejblíže má tichá společnost jistě ke komanditní společnosti, byť tichý společník není korporačním společníkem podnikatele, nemá rozhodovací pravomoc. Tichý společník stojí v postavení obdobném postavení komanditisty. Komanditista ručí za dluhy komanditní společnosti pouze do výše svého nesplaceného vkladu, tichý společník riskuje svůj vklad, když se podílí na ztrátě podnikatele do jeho výše. Oba jsou vystaveni omezenému riziku. Podnikatel je pak v postavení obdobném postavení komplementáře. Komplementář ručí za dluhy komanditní společnosti neomezeně a podnikatel samozřejmě přímo odpovídá za veškeré své dluhy neomezeně. Na této straně je riziko vyšší. Na rozdíl od komanditisty se však tichý společník nezapisuje do obchodního rejstříku a v případě insolvence podnikatele má výhodnější postavení běžného věřitele, kdežto pohledávky komplementáře se uspokojují jako poslední. Na rozdíl od společnosti civilního práva, která rovněž není právnickou osobou, ale pouze jakýmsi sdružení osob, není tichý společník vázán z dluhů podnikatele společně a nerozdílně s podnikatelem, nezastupuje jej, ani vůči němu nemá zvláštní povinnosti.
Předmětem vkladu, jímž se tichý společník účastní na podnikání podnikatele, mohou být typicky peněžní prostředky. Na rozdíl od úvěru či zápůjčky je však tichá společnost rizikovější investicí, jelikož tichý společník nemá právo na úroky bez ohledu na hospodářský výsledek podnikatele, ale pouze tehdy, dosáhne-li podnikatel zisku. Tato skutečnost tak ospravedlňuje požadavek tichého společníka na vyšší podíl na zisku, než by odpovídal běžným úrokům. Předmětem vkladu však mohou být i věci nemovité, závod, licence, podíly či akcie, a dokonce i know-how či osobní výkony. V posledních dvou jmenovaných případech je však věnovat zvýšenou pozornost popisu vkladu ve smlouvě o tiché společnosti. Podnikatel může k vkladu nabýt vlastnické právo, typicky u věcí movitých, nebo požívací či užívací právo, typicky u nemovitostí.
Výše vkladu musí být uvedena ve smlouvě o tiché společnosti, nicméně zákon nepředepisuje žádná pravidla ocenění nepeněžitého předmětu vkladu, na rozdíl od obchodní korporace. Výše vkladu pak záleží čistě na dohodě smluvních stran. Nastavení výše vkladu však bude mít vliv na trvání tiché společnosti v případě ztrát podnikatele, jelikož o podíl na ztrátě se vklad tichého společníka snižuje, a je-li takto celý vyčerpán, a není-li jiné dohody, např. že bude doplněn, tichá společnost tímto zaniká.
Jelikož tichý společník riskuje svůj vklad, dává mu zákon určitá kontrolní oprávnění. Má právo nahlížet do obchodních dokladů a účetních záznamů a na stejnopis účetní závěrky. Tato práva mohou být omezena nebo naopak rozšířena, například může být sjednáno právo tichého společníka na čtvrtletní plán a dokonce, jsou-li splněny podmínky korporačního práva, i právo na účast na valné hromadě.
Platná právní úprava přebírá historická pravidla o ručení tichého společníka za dluhy podnikatele, pokud je jméno tichého společníka obsaženo v obchodní firmě podnikatele, nebo pokud tichý společník prohlásí osobě, s níž podnikatel jedná o uzavření smlouvy, že podnikají oba společně. Toto pravidlo o ručení je jedno z mála kogentních v úpravě tiché společnosti, ale je v moci tichého společníka ohlídat, aby nebyla aplikována.
Tichý společník se podílí ve stejném rozsahu na zisku a ztrátě podnikatele. Výše tohoto podílu opět záleží na dohodě stran, může například vycházet z výše ocenění vkladu, ale nemusí. V případě poskytnutí vkladu pro překonání finanční krize podnikatele bude například možné při stanovení výše podílu přihlédnout i k míře rizika na straně tichého společníka. Výše podílu na zisku a ztrátě však musí být stejná. Není nicméně vyloučeno, aby tato výše byla rozdílná pro různá účetní období, tedy třeba zpočátku nižší a následná účetní období, kdy už je očekáváno dosažení výrazných pozitivních hospodářských výsledů na straně podnikatele, vyšší.
Autor článku: Jana Guričová