Trhy & finance

I když institut finančního arbitra vznikl v České republice již začátkem roku 2003, prakticky začíná být využíván až v posledních letech. Zatímco v roce 2012 bylo zahájeno pouze něco málo přes 200 řízení, v roce 2013 jejich počet již překročil sedm stovek. Kdy vám finanční arbitr může pomoci a jak v řízení postupovat? A jaké účinky má vydaný nález?

Další ze série pokrizových legislativních opatření EU na finančních trzích je tady. Nařízení o klíčových informacích pro strukturované retailové investiční produkty (tzv. nařízení PRIPs) bylo schváleno Evropským parlamentem. Čeká se už pouze na publikaci v úředním věstníku EU. Nařízení stanoví povinnost vyhotovovat a předkládat investorům sdělení klíčových informací (KID) ve vztahu k široké paletě investičních produktů.

Do vlády se chystá nový návrh zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích z pera Ministerstva financí. Poté, co v srpnu 2013 skončila první snaha o jeho novelizaci rozpuštěním Poslanecké sněmovny, nejen pojišťovny, ale i běžní občané netrpělivě očekávají změny v právní úpravě. Stávající legislativa je v mnohých ohledech nedostatečná, místy nevyhovuje evropským předpisům, a především neposkytuje spotřebitelům dostatečnou ochranu.

Při provádění exekuce musí exekutor vždy zajistit majetek v rozsahu postačujícím k uspokojení nejen vymáhané pohledávky oprávněného s veškerým příslušenstvím, ale též nákladů oprávněného a exekutora v exekučním řízení. Současně však exekutor musí respektovat zásadu přiměřenosti rozsahu prováděné exekuce, o které pojednává tento článek.

Není vždy potřeba, aby byl dluh plněn věřiteli vždy vcelku. Dle občanského zákoníku, „starého“, ale i aktuálního nového, si strany mohou sjednat plnění ve splátkách. Ustanovení, které takový způsob zániku závazku zakotvuje, dále obsahuje možnost, aby si strany sjednaly tzv. ztrátu výhody splátek, což se v praxi často děje. Jednoduše to znamená, že pokud dlužník nesplnil některou splátku, má věřitel právo žádat o zaplacení celé pohledávky. Podmínky, za kterých může věřitel toto právo uplatnit, nedávno popsal ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud.

Nový občanský zákoník výslovně stanoví, že každý, kdo přijme funkci voleného orgánu, má povinnost vykonávat ji s nezbytnou loajalitou a potřebnými znalostmi a pečlivostí. Jinými slovy, jedná se o starou známou péči řádného hospodáře. Skutečnost, zda je člen statutárního orgánu schopen tuto povinnost splnit, by měl každý řádně zvážit, neboť následky porušení se nemusejí týkat pouze jeho.

Legislativní rada vlády není právě orgán, o jehož existenci a činnosti by nutně věděl každý smrtelník. Poslední jednání této instituce však bylo v energetické obci očekáváno s neskrývaným zájmem a leckdy i nemalými nadějemi. Když se pak v pozdních čtvrtečních hodinách předminulého týdne začala v mediálním prostoru šířit zpráva, že LRV odložila projednání poslední navrhované novely energetického zákona a zákona o podporovaných zdrojích energie, a to z důvodu její faktické neprojednatelnosti, bylo z mnoha alternativně-energetických luhů a hájů slyšet úlevné „uf“.

Po devítiletém jednání u Stálého rozhodčího soudu v Haagu byla ukončena největší arbitráž historie. V případu Jukos vs. Rusko, který zahrnoval tři žaloby tří bývalých akcionářů ruské společnosti Jukos, byla investorům přiznána náhrada škody ve výši 50 miliard dolarů (asi bilión Kč, tedy přibližně roční rozpočet ČR).

S účinností od 1. srpna 2014 zavedla Evropské unie vůči Ruské federaci sankční opatření. Příslušná omezení jsou vydána jak na úrovni rozhodnutí, tak i nařízení Rady Evropské unie. Jsou tedy závazná nejenom pro členské státy, ale musí se jimi řídit i jednotlivci. Důležitá je pak časová působnost těchto omezení, kdy je třeba odlišit okamžik uzavření smlouvy na dodávky zboží do Ruska či zobchodování cenného papíru. Jinými slovy, omezení v tomto ohledu nejsou bezbřehá a je třeba každý případ posoudit samostatně.

Vše potřebné a rozumně očekávatelné - tato čtyři klíčová slova jsou od 1. ledna 2014 jedním z určujících faktorů, zda se (bývalí) členové orgánů obchodních korporací budou osobně zodpovídat věřitelům za závazky této korporace, či nikoli.

Náklady soudního řízení neboli náhrada za soudní poplatek a náhrada za odměnu advokáta podle advokátního tarifu jsou obecně přiznávány tomu účastníku, který měl plný úspěch ve věci. Stále častěji se však i ti neúspěšní dovolávají, aby soud těm úspěšným náhradu nákladů nepřiznal. Proč tomu tak je a za jakých podmínek vlastně straně, která soudní spor vyhrála, nemusí být přiznána náhrada nákladů řízení?

Jednou z výhod arbitráží, tedy mimosoudního řešení sporů, je jejich diskrétnost. Nejde přitom jen o spory mezi obchodníky, ale také o tzv. investiční arbitráže mezi státy a zahraničními investory. U investičních arbitráží však nyní dochází k pozvolné změně. Od dubna 2014 totiž začala platit nová pravidla transparentnosti, která byla přijata Komisí OSN pro mezinárodní obchodní právo (UNCITRAL).

Do března 2016 musí být do českého práva implementována evropská směrnice o úvěrech na bydlení, která byla přijata počátkem tohoto roku. Podle Evropské komise je cílem této směrnice vytvořit v Evropské unii harmonizovaný trh s hypotéčními úvěry se zaručenou vysokou mírou ochrany spotřebitele.

První srpnový den letošního roku nabude účinnosti v pořadí již patnáctá novela zákona o dluhopisech (č. 190/2004 Sb.) Ačkoliv neobsahuje změny historicky nejvýznamnější, vnáší i tato novela do českého dluhopisového práva podstatné novinky. Ta asi nejpodstatnější z nich je odrazem snahy lépe vymezit působnost uvedeného předpisu. To je důležité především s ohledem na instrumenty dluhopisům podobné a označované porůznu: hybridní dluhopisy, hybridní dluhové nástroje, strukturované dluhopisy, warranty, se kterými se lze v praxi setkat.

Započtení pohledávek je praktickým institutem, který usnadňuje nikoliv pouze podnikatelský styk. Stojí na principu, podle kterého, dluží-li si dvě strany vzájemně plnění stejného druhu (typicky peněžní částku), není potřeba, aby obě strany plnily (tj. zaslaly peníze na účet druhé strany), nýbrž postačí, že jedna ze stran vůči druhé straně prohlásí, že svoji pohledávku započítává. V rozsahu, ve kterém se vzájemné pohledávky kryjí, obě pohledávky zaniknou.