X Lege je publikační platformaVýklad zákona se změní ve váš prospěch? Neradujte se, nižší daň to hned neznamená
Už přes rok je účinný nový předpis o správě daní - daňový řád. Je přehlednější a snáze se aplikuje než jeho předchůdce. Někde se však postavení daňových subjektů zkomplikovalo. Třeba u podání dodatečného daňového přiznání na nižší daňovou povinnost.
Představme si, že znění určitého daňového zákona pro dané zdaňovací období umožňuje více výkladů. Taková situace není výjimečná. Daňový subjekt se rozhodne pro výklad zákona, který pro něj přestavuje pro případ daňové kontroly bezpečnější variantu. A to i přesto, že to pro něj není nejvýhodnější možnost a že s použitým výkladem nesouhlasí. Správce daně vyměří daň na základě podaného daňového přiznání, neboť sám použitý výklad zastává, případně se ani výkladovými otázkami nezabývá. Nebo, ještě častěji, z povahy údajů uvedených v daňovém přiznání se ani nemůže o konkrétním výkladu a postupu poplatníka dozvědět.
Nová situace, chabé možnosti
Za nějakou dobu však daňový subjekt obdrží například odborné stanovisko daňového poradce, které se přiklání k výkladu, jenž je pro něj příznivější. Daňový subjekt se rozhodne nový výklad použít a snížit svoji daňovou povinnost, a to jak za minulá zdaňovací období, tak i do budoucna. V daňovém řádu jej však čekají překvapení, na která z dřívější právní úpravy není připraven.
První, co daňový subjekt zcela jistě napadne, je, že podá dodatečná daňová přiznání za všechna zdaňovací období, která jsou ještě pro dodatečné vyměření daně otevřena. Z daňového řádu však zjistí, že je oprávněn podat dodatečné daňové přiznání na daň nižší, než je poslední známá daň, jestliže vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které nasvědčují tomu, že daň byla stanovena v nesprávné výši. Potíž je však právě v tom, že změna ve výkladu zákona není považována za novou skutečnost a již vůbec ne za nový důkaz. Je tedy možné, že správce daně řízení o takovém dodatečném daňovém přiznání zastaví.
Dodatečné daňové přiznání tedy nemusí vést ke kýženému výsledku. Má daňový subjekt jiné prostředky, které může využít? Pomohou mu opravné či dozorčí prostředky? Ani tady nevypadá situace růžově.
Odvolání nepřipadá v úvahu. Daňový řád jej výslovně nepřipouští v případech, kdy správce daně daň vyměří v souladu s podaným daňový přiznáním, což je náš případ. Mimořádný opravný prostředek, kterým je návrh na obnovu řízení, je také nepoužitelný. Podmínkou pro obnovu řízení je totiž mimo jiné to, že vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které nemohly být bez zavinění příjemce rozhodnutí nebo správce daně uplatněny v řízení již dříve a mohly mít podstatný vliv na výrok rozhodnutí. To jsme však v podobné situaci jako u dodatečného daňového přiznání. Změna ve výkladu zákona není novou skutečností nebo důkazem.
Co tedy zbývá? Nařízení přezkoumání rozhodnutí, které se řadí mezi dozorčí prostředky správy daní. Daňový subjekt může podat správci daně podnět k nařízení přezkoumání rozhodnutí o vyměření daně v původní výši dle řádného daňového přiznání. V tomto podnětu by daňový subjekt měl popsat důvody, které jej v podání podnětu vedou, tzn. především důvody pro změnu výkladu zákona. Přezkoumání rozhodnutí nařizuje správce daně nadřízený tomu, který ve věci rozhodl v posledním stupni. Na přezkoumání rozhodnutí však nemá daňový subjekt právní nárok.
Správce daně tedy může nabýt přesvědčení, že podnět není důvodný a nevyhoví mu. V takové případě však nevydá žádné rozhodnutí, a daňový subjekt tak ani nemá možnost se odvolat. Proti takovému postupu správce daně může podat nejvýše stížnost. Pokud daňový subjekt bude mít za to, že stížnost nebyla řádně vyřízena, může požádat nejblíže nadřízeného správce daně, aby prošetřil způsob jejího vyřízení.
Pokud by daňový subjekt bez výsledku vyčerpal veškeré výše uvedené možnosti, bude velice obtížné dosáhnout snížení původní daňové povinnosti. Jak je patrné, problematické bude již pouhé zahájení příslušného daňového řízení.