X Lege je publikační platformaNovelou zákoníku práce krok za krokem: Konkurenční doložka vyjde levněji
V šestnácté části seriálu o novele zákoníku práce si zrekapitulujeme základní pravidla sjednávání takzvané konkurenční doložky. Důvodem je malá, ale zásadní změna týkající se povinné finanční kompenzace, díky níž je konkurenční doložka od začátku letošního roku levnější.
Konkurenční doložkou mám na mysli ujednání týkající se období po skončení pracovního poměru. V tomto článku se nebudu věnovat zákazu výdělečné činnosti postihující zaměstnance za trvání pracovního poměru.
Pravidla před novelou
Podstatou konkurenční doložky byl závazek zaměstnance zdržet se po dobu maximálně jednoho roku po skončení pracovního poměru výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu. Tomu musel odpovídat závazek zaměstnavatele poskytnout zaměstnanci přiměřené peněžité vyrovnání, nejméně však ve výši průměrného měsíčního výdělku, za každý měsíc plnění závazku.
Před novelou bylo možné konkurenční doložku písemně sjednat nejdříve po uplynutí zkušební doby. Předpokladem bylo splnění kriteria přiměřenosti: konkurenční doložku bylo možné uzavřít jen v případech, kdy to bylo ospravedlnitelné s ohledem na postavení a znalosti zaměstnance. Například tehdy, kdy měl zaměstnanec přístup k citlivým informacím o utajovaných pracovních postupech a podobně. Za každý měsíc trvání závazku příslušela náhrada mzdy ve výši minimálně jednoho průměrného výdělku.
Nově za polovic
Shora uvedené principy v obecnosti platí i nadále, novela zákoníku práce ale přinesla dvě dílčí změny. První z těchto změn je velmi významná jak pro zaměstnavatele, tak pro zaměstnance: minimální částka finanční kompenzace za plnění konkurenční doložky byla snížena na polovinu a nyní musí dosáhnout nejméně 50% průměrného výdělku zaměstnance.
Tato změna může mít poměrně významný vliv na rozhodování zaměstnavatelů o tom, v jaké šíři budou sjednání konkurenční doložky od zaměstnanců vyžadovat. Dosavadní finanční zátěž totiž byla značná a řadu zaměstnavatelů od sjednání konkurenční doložky odradila. Dlužno poznamenat, že vysoké náklady nebyly jediným problémem. Sporné zůstává i jednostranné ukončování konkurenční doložky ze stranu zaměstnavatele. Největší vadou na kráse je ale v každém případě obtížná vymahatelnost konkurenční doložky kvůli nesnadnému prokazování jejího porušení.
Navzdory tomu je možné se alespoň částečně potěšit druhým dílčím vylepšením: zákon nyní výslovně umožňuje, aby byla konkurenční doložka sjednána i současně se sjednáním zkušební doby nebo v jejím průběhu.