X Lege je publikační platformaPlzeňská práva versus Akreditační komise: co říká zákon
Akreditační komise vydala před pár dny negativní stanovisko k žádosti plzeňských práv o prodloužení akreditace magisterského studijního programu. Může tedy jít o počátek posledního dějství tragikomického příběhu kdysi nadějného projektu. Na místě je proto poznámka k současné právní pozici této fakulty.
O prodloužení akreditace studijního programu se vede správní řízení před ministerstvem školství. K žádosti o prodloužení akreditace se vyjadřuje Akreditační komise. Její stanovisko nemá povahu samostatného správního rozhodnutí, ale je tzv. závazným stanoviskem ve smyslu § 149 správního řádu, tedy zvláštním úkonem na základě zákona, který je závazný pro rozhodnutí správního orgánu.
Zákon o vysokých školách výslovně stanoví, že akreditace nemůže být udělena ani prodloužena, pokud Akreditační komise nevydala souhlasné stanovisko. Správní řád konstatuje, že pokud bylo v průběhu řízení o žádosti vydáno závazné stanovisko, které znemožňuje žádosti vyhovět, neprovádí správní orgán další dokazování a žádost zamítne. Jiné rozhodnutí je zjevně nezákonné.
V tomto ohledu je tedy situace jasná – ministerstvo nemá v zásadě žádnou jinou možnost, než žádost plzeňské právnické fakulty o prodloužení akreditace zamítnout. Proti takovému rozhodnutí je samozřejmě přípustný rozklad, o němž rozhoduje ministr školství.
Přesto však má ministerstvo, případně ministr v řízení o rozkladu, v ruce ještě další kartu. Pokud by shledali zásadní rozpory odůvodnění stanoviska Akreditační komise se skutečností nebo dokonce se zákonem, mohou podle zákona o vysokých školách vyzvat Akreditační komisi, aby odstranila vady stanoviska. Jde o značně široké kritérium, pod nějž lze podřadit nejen situace, kdy by v odůvodnění stanoviska byla tvrzena nepravda, ale též případy, kdy závěry stanoviska nemají dostatečně přesvědčivou oporu v obsahu správního spisu, popřípadě se s některými skutečnostmi nevypořádávají. Zákon o vysokých školách však neumožňuje ministerstvu rozhodnout kladně o žádosti o akreditaci ani tehdy, pokud Akreditační komise domnělé vady neodstraní.
Proti pravomocnému rozhodnutí ministerstva o neprodloužení akreditace se může plzeňská právnická fakulta, respektive Západočeská univerzita v Plzni, bránit žalobou před správním soudem. Rozsah, v jakém se správní soud může zabývat stanoviskem Akreditační komise, není podle mého názoru zcela jasný. Nicméně by měl minimálně odpovídat kritériím, která stanoví ministerstvo jako důvody, pro které si lze vyžádat nové stanovisko Akreditační komise.
Pokud by soud shledal vady stanoviska Akreditační komise, měl by negativní, na tomto stanovisku založené rozhodnutí ministerstva zrušit. To by proces vrátilo zpět do stádia správního řízení před ministerstvem, což by v případě neoblomnosti Akreditační komise mohlo vést ke vzniku bludného kruhu.
Zajímavá by byla situace, kdy by v případě vadného negativního stanoviska Akreditační komise rozhodlo ministerstvo o žádosti kladně s argumentem, že mu zákon přikazuje řídit se pouze takovým stanoviskem, které žádnými vadami netrpí. To by snad mohla být jediná cesta, jak by mohl být začarovaný kruh rozetnut.
V každém případě pak platí, že pokud ministerstvo nerozhodne do konce října o prodloužení akreditace, nebude možné zahájit výuku zimního semestru. Zdá se tak, že jedinou šancí na nepřerušenou výuku na právnické fakultě v Plzni je změna názoru ze strany Akreditační komise nebo rozhodnutí ministerstva v rozporu s výslovným zněním zákona o vysokých školách.
Bude nepochybně zajímavé sledovat další vývoj situace okolo plzeňské fakulty, která by přeci jen mohla přinést něco pozitivního: jasné definování rozumného prahu požadavků na magisterské studijní programy a vyjasnění některých právních otázek týkajících se rozhodování Akreditační komise. Obojí potřebujeme.