Nešvary na fakturách

Paradoxní je, že ač faktury zná snad každý a v obchodní praxi se dennodenně používají, není tento pojem právními předpisy definován. Zákon o účetnictví, stejně jako zákon o dani z přidané hodnoty fakturu vůbec nezmiňují – hovoří totiž o „účetních dokladech“, respektive o „daňových dokladech“.

Naopak fakturu zmiňuje obchodní zákoník, a to v souvislosti s obchodními listinami podnikatele, v případě inzerce (nabídek) na fakturách a rovněž v rámci ustanovení o úrocích z prodlení. Právě tam lze najít aspoň stručné vodítko ohledně povahy faktury, neboť se v něm hovoří o „faktuře nebo obdobné žádosti o zaplacení“. Jako není jediným zákonem definována faktura samotná, nejsou předepsány ani její náležitosti. Každopádně je vždy nezbytné fakturu - jako ostatně každou jinou obchodní listinu podnikatele - řádně identifikovat, identifikovat poskytnuté plnění, jeho dodavatele i adresáta.

Faktura versus dodací list

Jiná je situace, kdy dodavatelem vystavovaná faktura má rovněž sloužit jako účetní, respektive daňový doklad. V takovém případě je nezbytné, aby na faktuře byly uvedeny všechny skutečnosti stanovené v zákoně o účetnictví a v zákoně o dani z přidané hodnoty.

Dodavatelé ale někdy popustí uzdu fantazii a své faktury obohacují o další prvky. Příkladem může být oblíbené upozornění, že „faktura slouží současně jako dodací list“. Omyl. Nic takového automaticky neplatí. Dodací list slouží k evidenci množství a druhu dodávaného zboží, případně jako doklad o předání a převzetí zboží a měl by zboží doprovázet při jeho dodání. Jinak řečeno, je zasílán spolu s fakturou.

Faktura naopak slouží k vyúčtování dodaného plnění. Samotná faktura tedy sama o sobě neprokazuje, že bylo zboží skutečně dodáno. Aby faktura tuto funkci plnit mohla, musela by splňovat náležitosti daňového a účetního dokladu, stejně jako obsahovat podpis odběratele o tom, že si zboží skutečně odebral.

Faktura není smlouva!

V hitparádě dodavatelů se vysoko drží i upozornění na povinnost hradit smluvní penále v určité výši při prodlení se zaplacením ceny dodaného zboží či služeb, případně konstatování, že věc je ve vlastnictví dodavatele až do úplného proplacení ceny.

Je na místě si připomenout, že faktura slouží jako vyúčtování dodávky zboží nebo služeb, která byla uskutečněna na základě smlouvy uzavřené mezi dodavatelem a odběratelem. Je jedno, zda smlouva byla uzavřena ústně nebo písemně. Některé z podmínek, za nichž je plnění poskytováno a které byly stranami sjednány, je samozřejmě možné znova vytisknutím na faktuře připomenout.

Pokud je ale na fakturu doplněno upozornění, které není uvedeno už ve smlouvě a které ani nevyplývá ze zákona, není takové ujednání právně významné. Již uzavřenou smlouvu totiž není možné měnit a doplňovat bez souhlasu druhé strany.

Podobně je potřeba nahlížet na faktury obsahující rozhodčí doložky. Podle dnešní právní úpravy musí být příslušnost rozhodčího soudu k řešení sporů mezi stranami sjednána v rozhodčí smlouvě nebo rozhodčí doložce, každopádně vždy písemně. Pokud rozhodčí doložka nebyla mezi stranami sjednána, není možné tuto situaci řešit jejím natisknutím na fakturu. Připravovaná novelizace zákona o rozhodčím řízení přinese další zpřísnění, a to v situacích, kde má být rozhodčí doložka sjednána mezi podnikatelem a spotřebitelem.

Připomenutí ano, nové závazky ne

Zmiňme ještě inzerci podnikatele. Ta podle obchodního zákoníku může být na fakturách uvedena, musí být ale jasně a zřetelně označeno, že jde výlučně o nabídku na uzavření smlouvy.

Jednoduché shrnutí tedy zní: na fakturách je možné uvádět (vedle předepsaných náležitostí účetního či daňového dokladu) jen ta další upozornění, která jsou součástí smlouvy mezi dodavatelem a odběratelem a které dodavatel zmínkou na faktuře pouze znovu připomíná. Povinnosti, které nebyly předem dohodnuty, se pouhým uvedením na faktuře závaznými nestanou.

• Zpět na úvodní stránku