Novela exekučního řádu může znamenat vyšší míru ochrany pro manžela dlužníka

7. březen 2016  |  Barbora Musilová

V červenci loňského roku nabyla účinnosti novela občanského soudního řádu a exekučního řádu, která má významný dopad na postavení manžela dlužníka (povinného) v exekučním řízení. Manžel dlužníka (povinného) je totiž počínaje červencem tohoto roku účastníkem exekučního řízení, je-li exekucí postihován jeho výlučný majetek nebo majetek ve společném jmění manželů, což přináší několik zásadních změn nejen pro něj samotného.

Nezřídka se stane, že po uzavření manželství jeden z manželů zjistí, že jeho protějšek si nepočínal z finančního hlediska příliš obezřetně a hospodárně (ať již před uzavřením manželství či v jeho průběhu) a na povrch vypluje nepříjemné překvapení v podobě exekuce. I přesto, že se může jednat o dluh dlužníka (povinného) samotného, o němž nemusel mít manžel dlužníka žádné povědomí, může být exekucí ohrožen nejen výlučný majetek dlužníka samotného, ale i majetek, který dlužník a jeho manžel nabyli za trvání manželství do svého společného jmění.

Právní úprava umožňuje, aby i dluhy jednoho z manželů, které vznikly za trvání společného jmění manželů a za určitých podmínek i před uzavřením manželství, byly v exekuci uspokojeny mimo výlučného majetku dlužníka také z majetku ve společném jmění dlužníka a jeho manžela. Zde ale platí určitá omezení. Pokud se jedná o dluhy, které dlužníkovi vznikly před uzavřením manželství, popřípadě sice za jeho trvání ale proti vůli manžela dlužníka a ten svůj nesouhlas projevil bez zbytečného odkladu vůči věřiteli, nebo jde o povinnost dlužníka plnit výživné či o dluh z protiprávního činu jen jednoho z manželů, může být ze společného jmění postižena pouze část majetku, která by odpovídala podílu dlužníka na společném jmění manželů jako v případě, kdy by společné jmění manželů bylo zrušeno a vypořádáno. Určení této části může být přitom v praxi značně problematické.

V nemalém počtu případů se dále stává, že exekutor při provádění exekuce postihne i věci, které nenáleží dlužníkovi (povinnému) samotnému nebo nespadají do společného jmění manželů dlužníka a jeho manžela, ale jsou výlučným majetkem manžela dlužníka, který tyto věci pořídil za své výlučné prostředky nebo například dědictvím či darem. Výlučný majetek manžela povinného ale není možné v rámci exekuce majetku dlužníka postihnout.

Co má pak manžel povinného dělat, aby v exekuci vedené proti dlužníkovi zabránil prodeji svého majetku, popřípadě majetku sice náležejícího do společného jmění, ale v rozsahu, který zákon nepřipouští?

Jak to bylo dříve

Obranou manžela povinného proti výše uvedenému postupu exekutora bylo v minulosti podání tzv. excindační (vylučovací) žaloby, kterou se manžel povinného mohl a pokud chtěl skutečně zabránit prodeji svých věcí v exekuci, musel domáhat vyloučení věci z exekuce. Jelikož se však jednalo o zcela samostatnou žalobu, která nebyla projednávána v rámci probíhajícího exekučního řízení, ale zcela samostatně, mohlo se celé řízení protáhnout až na několik let, což s sebou neslo vysokou míru nejistoty pro všechny zúčastněné. Následně bylo třeba, aby bylo rozhodnuto o částečném zastavení exekuce v rozsahu, v němž byl manžel dlužníka se svou žalobou úspěšný, když samo rozhodnutí o vylučovací žalobě tyto účinky nemělo.

Pokud byla dále věc exekutorem přímo zabavena (tj. nejen pojata do soupisu, ale odvezena a exekutorem uskladněna), mohlo se také stát, že na konci sice úspěšně vedeného sporu o excindační žalobě, sice manžel dlužníka dostal tuto věc zpět, ale ve stavu, který vylučoval její další použití. To si lze snadno představit například u automobilu, který postupem času nejen ztrácí na hodnotě, ale pokud je po dobu několika let odstaven, nemusí se už jej ani podařit znovu zprovoznit. Manželu dlužníka tak mohla být způsobena nemalá škoda, a to nejen tím, že po dobu trvání soudního sporu nemohl svou vlastní věc užívat, ale také v podobě znehodnocení této věci.

Dalším problémem, se kterým se musel manžel povinného často vypořádat, byla skutečnost, že manžel povinného, který nebyl účastníkem exekučního řízení, neměl přístup k listinám z exekučního spisu, ke kterým měl jako účastník řízení přístup pouze povinný. Rovněž veškeré písemnosti byly v exekučním řízení doručovány výhradně dlužníkovi. Pokud byl dlužník v exekučním řízení zcela pasivní, nemusel se manžel dlužníka ani včas dozvědět o tom, že byla vůči dlužníkovi zahájena exekuce, popř. se jen s velkými obtížemi dostával k informacím o probíhajícím exekučním řízení, nebyl-li schopen tyto získat od dlužníka samotného.

Jak je to nyní

Jak bylo naznačeno, novela občanského soudního řádu a exekučního řádu přiznala manželu povinného za uvedených podmínek postavení účastníka exekučního řízení. Tato zdánlivě nepatrná změna však přináší manželu dlužníka možnost efektivnější obrany proti exekuci, v níž byl nezákonně postižen buď jeho výlučný majetek, nebo majetek sice náležející do společného jmění manželů, ale v rozsahu, který zákon nepřipouští.

Je-li exekucí postižen majetek ve společném jmění manželů nebo majetek manžela povinného ve větším rozsahu, než připouští zákon, nebo nelze-li ho exekucí postihnout, může se manžel povinného napříště domáhat v této části zastavení exekuce. Může tak přitom učinit svým návrhem podaným přímo v rámci exekučního řízení vedeného proti dlužníkovi a nemusí tak iniciovat samostatné soudní řízení jako tomu bylo v minulosti. Zákon současně stanoví povinnost, aby manžel dlužníka byl o tomto právu poučen.

O návrhu manžela povinného na zastavení exekuce je exekutor povinen rozhodnout jen na základě písemných dokladů do 15 dnů ode dne doručení takového návrhu. Nevyhoví-li návrhu, je exekutor povinen jej postoupit společně s exekučním spisem v uvedené lhůtě k rozhodnutí exekučnímu soudu, který o návrhu rozhodne. V případě návrhu manžela povinného na zastavení exekuce se přitom nepoužije ustanovení exekučního řádu, které v jiných případech, kdy je navrhováno zastavení exekuce, vyžaduje, aby exekutor nejprve vyzval další účastníky exekuce (zejména oprávněného), aby se vyjádřili, zda s návrhem souhlasí, a aby se v případě, kdy s tímto nesouhlasí, vyjádřili k návrhu a předložili listiny k prokázání svých tvrzení. Právě uvedené omezení na povinnost exekutora rozhodnout pouze na základě písemných dokladů by mělo rovněž přispět ke zrychlení celého procesu rozhodování o návrhu na zastavení exekuce, který byl podán manželem dlužníka z výše uvedených důvodů.

Naproti tomu pro rozhodnutí soudu, který bude o návrhu rozhodovat v případě, že exekutor návrhu na zastavení exekuce nevyhoví, již zákon žádnou lhůtu nestanoví a bude tedy záležet na aktuální kapacitě soudu, jak rychle se mu podaří o návrhu manžela dlužníka na zastavení exekuce rozhodnout. Soud je současně povinen postupovat podle ustanovení občanského soudního řádu, která zajišťují každému účastníkovi řízení určitá práva (zejména právo účastníka řízení podat ve věci vyjádření atd.), která je třeba respektovat i v řízení o návrhu na zastavení exekuce. Tato skutečnost přitom může rovněž ovlivnit délku řízení.

I přes výše uvedené se však lze domnívat, novela občanského soudního řádu a exekučního řádu umožní manželu dlužníka efektivnější obranu majetku proti excesivnímu postupu exekutora v exekučním řízení vedeném vůči dlužníkovi.

Naše newslettery

×