Česko vede jedenáct investičních arbitráží

Proti ČR v současnosti probíhá jedenáct investičních arbitráží, z toho v sedmi případech se jedná o žaloby investorů do fotovoltaických elektráren zasažených v roce 2010 speciální „solární daní“ (o tématu jsme na Patrii psali již vícekrát). Původně se jednalo v zásadě o dvě žaloby vícero zahraničních investorů, které byly následně rozděleny do několika samostatných arbitráží. Spory budou rozhodovat velká jména mezinárodního práva, například americký advokát Gary Born nebo slovenský předseda Mezinárodního soudního dvora Peter Tomka.

Mezi solárními investory jsou především subjekty z Německa a Británie, a dále i z Lucemburska, Nizozemí a Kypru, přičemž právním základem sporů jsou jednak dvoustranné dohody o ochraně investic mezi Českem a zemí investora, tak i Smlouva o energetické chartě, která chrání zahraniční investice v energetice.

Další spory

Česko čelí kromě solárních sporů i dalším žalobám. V jednom případě se jedná o spor s britskou společností A11Y vedený před washingtonským Mezinárodním střediskem pro řešení sporů z investic (ICSID). Britský investor dodával v ČR speciální zdravotní pomůcky zrakově postiženým, přičemž stát údajně přiznával jeho klientům menší příspěvky, čímž jej měl údajně poškodit. Žalobce dále tvrdí, že státní úředníci „vyzrazovali“ jeho know-how konkurenci a že stát poškodil jeho dobré jméno, a to například když v roce 2014 mluvčí Úřadu práce vystoupila v České televizi a uvedla, že společnost A11Y své produkty předražuje.

Investor A11Y po Česku údajně požaduje částku ve výši 100 milionů korun a dále více než 700 milionů korun za „ušlou šanci“.

Další spor se týká privatizace společnosti Škodaexport z let 2007 až 2008. Britský investor WNC Factoring v žalobě tvrdí, že od státu koupil privatizovanou společnost v horším stavu, než očekával, protože mu prý Ministerstvo financí nepředalo důležité dokumenty. Žalobce údajně od státu požaduje stovky milionů korun.

Další investiční arbitráž se pak týká žaloby společnosti Anglia Auto Accessories a jejích majitelů, otce a syna Bustových, proti ČR u Stockholmského rozhodčího soudu. Jedná se v podstatě o pětadvacetiletý spor, ve kterém britští investoři, emigranti z Československa, žádají stovky milionů korun. Stát údajně nedokázal ochránit jejich investici do společnosti Sprint, která byla společným projektem britské společnosti s českým družstvem Kyjovan pro výrobu střešních nosičů.

Spor byl původně rozdělen na dva, nicméně po té, co žalobci nezaplatili poplatek za zahájení arbitráže, byla žaloba rozhodčím soudem odmítnuta a Ministerstvo financí ohlásilo vítězství. Žalobci nicméně získali potřebné finance a žalobu letos podali znovu.

Nová otevřenost Ministerstva financí

S výměnou na vedoucích pozicích na Ministerstvu financí již neplatí dřívější absolutní neochota zveřejňovat informace o investičních arbitrážích. Nová ředitelka ministerského odboru Mezinárodní právní služby, Marie Talašová, která má arbitráže na starosti, poskytuje rozhovory médiím a její odbor zveřejňuje starší rozhodčí nálezy i další informace.

Například v květnovém rozhovoru pro Lidové noviny se Marie Talašová pokusila vysvětlit důvody, proč Česká republika patří mezi nejžalovanější země na světě, mluvila o strategii ministerstva pro další vedení sporů či o výši narovnání, skrze které se s některými investory stát vypořádal a vyhnul se tak arbitráži.

Podle Talašové se stát vypořádal celkově se sedmi zahraničními investory. Nejvyšší částka vypořádání se týkala sporu s japonskou bankou Nomura ohledně Investiční a poštovní banky, přičemž šlo o 3,65 miliard korun. Narovnávaly se také miliardové spory s ocelárenskou společností ArcelorMital ohledně privatizace společnosti Vítkovice Steel nebo spor s britským obchodníkem Jonathanem Wiesnerem, kterému bylo vyplaceno asi 1,3 miliardy korun v kauze starých státních garancí.

Pyrrhova vítězství?

I v případě vítězství v investiční arbitráži však stát nemá vyhráno, protože do vedení sporu investoval velké množství času a financí. Pokud rozhodčí tribunál státu, jako vítězné straně, přizná náhradu nákladů řízení, začíná zdlouhavý boj o jejich vymožení od protistrany.

Podle údajů odborného časopisu IA Reporter Česko stále nedokázalo vymoci dlužnou náhradu nákladů vedení arbitráže proti německému investorovi Peteru Franzi Vöcklinghausovi ve výši 3 miliony EUR, dalšímu německému investorovi Georgu Nepolskym ve výši 150 tisíc EUR a ani švýcarskému subjektu Konsortium Oeconomicus ve výši 300 tisíc EUR. Marie Talašová k tomu uvedla, že se ministerstvo pokouší takovým situacím do budoucna zabránit a hledat cesty řešení, nicméně vymoci náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci bude v řadě případů i nadále složité.

• Zpět na úvodní stránku