"Lajkování" na Facebooku v Americe chrání ústava

První dodatek americké ústavy chrání svobodu slova, tedy zakazuje vládě zasáhnout do „freedom of speech“. Jak ale definovat „speech“? Vždyť pokud nedošlo k „projevu“, nemohlo by právo na „svobodu projevu“ být ani porušeno… Americký nejvyšší soud už v 90. letech odmítl názor, že projevy na internetu mají jaksi menší hodnotu než ty v „reálném světě“ a nejméně od sporů mezi známým magnátem lechtivého průmyslu Larry Flintem a lidem Spojených států platí, že definice „projevu“ je v Americe skutečně široká. Platí to i pro „Like“?

Podporujte svého šerifa

Šerif města Hampton ležícího u zátoky Chesapeake proslavené svými delikátními kraby, což autor tohoto textu může potvrdit, se ve volbách ucházel o znovuzvolení. Nebyl však zřejmě dostatečně dobrý šéf, jelikož někteří jeho zaměstnanci na Facebooku „lajkovali“ profil jeho protikandidáta Adamse. Poté, co vyzyvatel současného šerifa Adams ve volbách neuspěl, dostali rebelující úředníci vyhazov.

Svého bývalého zaměstnavatele úředníci žalovali, nicméně soud prohlásil, že facebookový „Like“ není podle prvního dodatku ústavy chráněn a žalobci se tak nemohou dovolávat ústavní ochrany. K této otázce se následně vyjádřila i vyšší instance.

Odvolací soud provedl rozsáhlou analýzu (viz 80ti stránkové rozhodnutí), ve které fungování Facebooku rozebral na prvočástice a vše z hlediska ústavního práva detailně zhodnotil. Soud až primitivním způsobem definoval fungování celého Facebooku, který popsal jako „online sociální síť, kde si členové vytvoří své profily a skrze ně vzájemně sdílí informace“, a podobně popsal „profil“, „stránku“, „timeline“ atd. Pro uživatele Facebooku jsou to až směšně zřejmé věci, ale pro soudce to byla nezbytná cesta k dosažení přesvědčivého rozhodnutí.

Co je tedy „lajkování“? Podle soudu to de facto znamená zařadit se na seznam podporovatelů kandidáta a zároveň veřejně svůj postoj vyhlásit. Je to tedy zcela jistě substantivní projev, jasné vyjádření názoru. Soudce nemusel vytvářet speciální pravidla pro „lajkování“ nebo internet, ale stačilo mu odkázat na rozhodnutí ve věci City of Ladue v. Gilleo z roku 1994, ve kterém Nejvyšší soud USA posuzoval slavné americké „yard signs“, tedy cedule se jmény kandidátů, které si Američané před volbami tradičně a hromadně zatloukají do trávníků před své domy. V roce 1994 soud tyto cedule za „projev“ považoval, a v roce 2013 tedy odvolací soud ve Virginii neměl důvod „Like“ na Facebooku považovat za něco jiného.

Líbí se mi

Jak by tlačítko „Líbí se mi“ na Facebooku zhodnotil český soud? Podle čl. 17 Listiny základních práv a svobod je za projev možné považovat takřka vše, když každý má právo vyjadřovat své názory „slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem“. Ostatně i Evropský soud pro lidská práva už za projev uznal třeba film (Otto-Preminger-Institute vs. Rakousko), oblečení (Stevens vs. Spojené království), procházku (Steel a další vs. Spojené království) nebo fyzické vyjádření vlastních pocitů (X. vs. Spojené království).

Ani český „Like“ se tedy nemusí bát, soudy by jeho hodnotu zřejmě docenily i u nás.

• Zpět na úvodní stránku