Jaká jsou rizika, pokud se rozhodnete stavět bez stavebního povolení

Územní souhlas a územní rozhodnutí jsou instituty územního řízení, kterými stavební úřad rozhoduje například o umístění stavby či zařízení na pozemku, jejich změnách, změně využití území či ochraně důležitých zájmů v území. Z tohoto hlediska tedy stavby podléhají posouzení stavebního úřadu, který v územním řízení může stanovit určité podmínky pro realizaci stavby ještě předtím, než stavebník požádá o stavební povolení či ohlásí svůj stavební záměr stavebnímu úřadu. Předně je třeba respektovat požadavek územního či regulačního plánu, který stanoví, jakou maximální plochu lze v daném území zastavět a za jakým účelem. V místě určeném k zastavění rodinnými domy, kdy maximální zastavitelnost pozemku bude stanovena na 20% plochy pozemku, tak nemůže stavebník umístit například výrobní halu či autoopravnu, která by navíc zabírala více jak polovinu plochy pozemku. Dále musí stavebník respektovat požadavky územního plánu na vzhled stavby, když tento může stanovit například požadovaný tvar střechy, kdy především v územích označených jako bydlení venkovské se zpravidla vyskytuje požadavek na sedlovou střechu.

Ve stavebním řízení, které v ideálním případě končí vydáním stavebního povolení, se pak pozornost stavebního úřadu zaměřuje na stavbu samotnou z hlediska dodržení technických požadavků na výstavbu, tj. zejména dodržení požadavků na mechanickou odolnost a stabilitu, požární bezpečnost, hygienu, ochranu zdraví a životního prostředí, bezpečnost při udržování a užívání stavby, ochranu proti hluku a na úsporu energie a ochranu tepla. Posledně zmíněné je přitom v současné době často zdůrazňováno (zejména v souvislosti s povinností zpracovat tzv. „energetický štítek“ budovy) a vychází z požadavku na racionální a udržitelné využívání energie. Volba materiálů (zdiva, izolace, systému zateplení, výplní – oken a dveří) pro výstavbu proto musí být stavebníkem již na začátku volena tak, aby vyhověla těmto přísným hodnotám.

Pozor na praktická úskalí

U určitých staveb však stavební zákon uvedený postup nevyžaduje. To ale neznamená, že by stavebník mohl ignorovat požadavky na využití území stanovené územním či regulačním plánem a že by stavba nemusela odpovídat požadavkům na výstavbu stanoveným dalšími právními předpisy.

Stavební zákon sice stavebníka zbavuje zátěže spočívající v absolvování územního a stavebního řízení, na druhou stranu však klade na stavebníka značné nároky, protože to je stavebník, kdo je povinen dbát na řádnou přípravu a provádění stavby. Tuto povinnost ukládá přitom stavebníkovi stavební zákon i u staveb a jejich změn, které nevyžadují stavební povolení ani ohlášení. I pro tyto stavby platí předpisy stanovící výše uvedené požadavky na stavby.

Stavebník by měl dbát mimo jiné na to, aby stavba byla z hlediska své konstrukce stabilní a dostatečně odolná vůči nepříznivým vlivům prostředí, aby při nepříznivých povětrnostních vlivech nehrozilo její zřícení a nedocházelo tím například i k ohrožení okolních staveb. Jako příklad lze z okruhu staveb, které nevyžadují stavební povolení ani ohlášení, vybrat například doplňkové stavby u rodinných domů – zejména zahradní domky (sloužící k uskladnění zahradního nábytku či nářadí) či pergoly, zimní zahrady apod. I u nich je třeba zvažovat, zda  nemůže dojít k jejich zřícení, zda zamýšlený stavební materiál je dostatečně pevný na to, aby unesl střešní konstrukci a zda je například zvolená krytina osazena tak, aby nedošlo k jejímu uvolnění a pádu.

Stavebník by si měl dát také pozor, aby stavba plnila svůj účel z hlediska funkčního i z hlediska doby trvanlivosti stavby. Jednoduše řečeno, aby sloužila k zamýšlenému účelu a aby tomuto odpovídala i životnost stavby. Bazén či stavbu určenou k rekreaci proto nebude stavebník pravděpodobně budovat z materiálu nevhodného složení, jehož životnost bude omezena na několik málo měsíců či let.

Stavebník musí respektovat i omezení, která jsou stanovena k ochraně zdraví osob a životního prostředí. Proto ke stavbě například nelze užít stavební materiál, ze kterého se mohou uvolňovat zdraví nebezpečné látky či záření překračující zákonné limity. V dnešní době tak již nebude možné užít ke stavbě stavební materiál, který by obsahoval azbest a podobné zdraví škodlivé látky.

Neznalost uvedených předpisů může ve výsledku stavebníkovi přinést větší komplikace než samotné územní či stavební řízení, když nedostatky provedené stavby mohou vést až k nařízení jejího odstranění. Prvotní ušetření nákladů spojených s přípravou stavby (zejména s obstaráním projektové dokumentace stavby pro účely stavebního řízení) se tak může snadno změnit ve zmařenou investici.

• Zpět na úvodní stránku