X Lege je publikační platformaNejvyšší soud: Proti neplatnosti rozhodčí doložky se lze bránit i ve fázi exekuce
Možná jste se setkali s tím, že soud vydal rozhodčí nález, a to bez ohledu na to, že rozhodčí doložka, podle níž tak učinil, byla neplatná. V následné fázi exekuce je ale v takovém případě stále šance nepříjemné následky zvrátit. Řešení se jmenuje návrh na zastavení exekuce. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu lze totiž nedostatek pravomoci rozhodce k vydání rozhodčího nálezu přezkoumávat i v této fázi řízení.
K Nejvyššímu soudu se opět dostal spor týkající se oprávněnosti nařízení a vedení exekuce na podkladě rozhodčího nálezu vydaného proti spotřebiteli. I před novelou zákona o rozhodčím řízení judikatura potvrzovala, že pokud rozhodčí smlouva neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, a odkazuje-li na „rozhodčí řád“ vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je taková rozhodčí smlouva neplatná pro obcházení zákona. Logickým je pak závěr již v judikatuře Nejvyššího soudu několikráte potvrzený, že pokud není spor rozhodován rozhodcem, jehož výběr se uskutečnil podle transparentních pravidel, nemůže být akceptovatelný ani výsledek takového rozhodování. Tedy, pokud je neplatná rozhodčí doložka, není možné, aby na jejím podkladě byl vydán platný rozhodčí nález.
Mohlo by se tedy zdát, že tato problematika již byla v soudní praxi řešena vyčerpávajícím způsobem a že další otázky vznikat nemohou. Naopak – jednou z klíčových otázek, kterou Nejvyšší soud v tomto případě zkoumal, bylo, zda je možnost obrany spotřebitele proti vydanému rozhodčímu nálezu omezena na podání žaloby na zrušení rozhodčího nálezu nebo zda je proti vydanému rozhodčímu nálezu možno brojit i ve fázi exekuční. V dřívějších rozsudcích Nejvyššího soudu totiž zazníval názor, že jiná situace (tj. oproti výše uvedené) by nastala v případě, že by rozhodčí smlouva uzavřena byla, byť neplatně; v takovém případě by pravomoc rozhodce k vydání rozhodčího nálezu založena byla, obrana žalovaného by spočívala v podání žaloby na zrušení rozhodčího nálezu. Velký senát Nejvyššího soudu však v rozhodnutí, o němž je řeč, připomněl, že zákon o rozhodčím řízení nevylučuje, aby otázka (nedostatku) pravomoci byla zkoumána i v exekučním řízení. Velmi důležitým z hlediska praxe je i názor, který zaznívá jakoby bokem, a to – že tento závěr platí bez ohledu na to, zda povinný (tj. dotyčný, který má podle exekuce povinnost platit či jinak jednat) v rozhodčím řízení neexistenci rozhodčí smlouvy namítal. Je sice pravdou, že povinný má možnost se proti vydání rozhodčího nálezu bránit již v rozhodčím řízení, dále žalobou na zrušení rozhodčího nálezu, ale tím nejsou jeho možnosti vyčerpány. Další možností (a z hlediska povinného zřejmě velmi důležitou) je možnost obrany ve fázi řízení exekučního.
Nejvyšší soud v závěru tohoto rozhodnutí vše uvedené shrnul a konstatoval, že pokud rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem, je na místě zastavení exekuce, neboť tato je nepřípustná. V takovém případě rovněž není potřeba zkoumat otázku vykonatelnosti takového rozhodčího nálezu. Vydání rozhodčího nálezu orgánem, který k tomu neměl pravomoc, vylučuje existenci rozhodčího nálezu jako exekučního titulu, a tím pádem i existenci jeho vykonatelnosti.