X Lege je publikační platformaRozhodčí doložky a spotřebitelské smlouvy se automaticky nevylučují
S rozšířením rozhodčích doložek vznikaly spory o tom, v jakých smlouvách je lze použít a v jakých nikoliv. Pochybnosti byly rovněž o tom, jací rozhodci či rozhodčí soudy mohou rozhodčí řízení vést. Ústavní soud se nedávno ve svých dvou nálezech k těmto otázkám vyjádřil.
V obou projednávaných případech byla součástí smlouvy uzavřené mezi podnikatelem a spotřebitelem takzvaná rozhodčí doložka. Neboli ujednání o tom, že spory ze smlouvy bude rozhodovat rozhodce určený ze seznamu rozhodců, který vedla obchodní společnost vystupující jako rozhodčí soud.
Poté, co spotřebitel předložil spor ze smlouvy „běžnému“ soudu, protistrana vznesla námitku jeho nepříslušnosti. Dle rozhodčí doložky totiž měly být spory ze smlouvy projednávány v řízení rozhodčím, a nikoliv před obecnými soudy. Soudy prvého stupně námitce vyhověly a řízení zastavily pro nepříslušnost. Následně se ale věc dostala k posouzení Ústavnímu soudu.
Právo na výběr rozhodce pro obě strany
Ústavní soud připomněl, že sjednání rozhodčí doložky je vyjádřením svobodné vůle smluvních stran, při němž se strany dobrovolně a vědomě vzdávají svého práva na projednání věci nezávislým a nestranným soudem. Autonomie vůle, a tedy možnost sjednat platně rozhodčí doložku, je však omezena potřebou chránit práva slabší smluvní strany – spotřebitele. Ani autonomie vůle totiž nemůže odůvodnit omezení práva na výběr rozhodce jen ve prospěch jedné strany. Ačkoliv Ústavní soud zopakoval, že rozhodčí řízení není řízením, ve kterém by bylo právo nalézáno, připustil zároveň, že existence rozhodčího řízení může mít svůj význam, a to i ve spotřebitelských sporech.
Ústavní soud pak nastínil základní požadavky, které musí naplňovat „přípustná“ rozhodčí doložka: Musí obsahovat jednak transparentní a jednoznačná pravidla pro určení rozhodce, dohodnuté podmínky procesního charakteru musí navíc účastníkům garantovat rovné zacházení (resp. zvýšenou ochranu spotřebitele) a spravedlivé řízení, včetně možnosti přezkoumání rozhodčího nálezu jinými rozhodci.
Smluvní strany si obecně mohou v rozhodčí doložce nebo rozhodčí smlouvě určit, že spory ze smlouvy bude rozhodovat buď konkrétně určený rozhodce (je rovněž přípustné uvést namísto toho počet rozhodců a jasný a transparentní způsob toho, jak budou určeni) nebo stálý rozhodčí soud. Ústavní soud připomněl, že stálým rozhodčím soudem není a nemůže být jakákoliv společnost, která se takto sama označí. Stálý rozhodčí soud musí být zřízen na základě zákona a pravidla, kterými se řídí (tzv. řády a statuty), musí být zveřejněna v obchodním věstníku.
Ústavní soud se v zmiňovaných nálezech nepostavil proti obecné existenci rozhodčích doložek ve spotřebitelských smlouvách, a připojil se tak k náhledu Nejvyššího soudu na tuto problematiku. Soudy musí vždy zvažovat okolnosti konkrétního případu. Zejména to, zda formulace a obsah rozhodčí doložky odrážejí autonomii vůle smluvních stran a zda nejde o nepřípustnou podmínku ve smyslu evropské směrnice k ochraně spotřebitele.
Na závěr je třeba připomenout, že v březnu letošního roku by měla nabýt účinnosti novela zákona o rozhodčím řízení. Ta především zpřísňuje požadavky kladené na rozhodčí doložky ve smlouvách pro spotřebitele, a to v tom smyslu, že rozhodčí smlouva bude muset být napříště uzavírána jen na samostatné listině. Novela také stanovuje osobnostní předpoklady osob rozhodců a upřesňuje vymezení stálých rozhodčích soudů. Více k tématu zmiňované novely zákona o rozhodčím řízení naleznete zde.