Jednotný evropský patent - konec složité a drahé ochrany vynálezů

Ačkoliv dosavadní mimořádná složitost a nákladnost získání i udržování patentové ochrany napříč unijním trhem bezpochyby komplikuje využívání inovací i technologickou konkurenceschopnost mnoha evropských podniků, diskuse a jednání o schůdnějším konceptu evropského patentu trvaly desítky let. Velkým úspěchem je tak nakonec i dosažení shody alespoň mezi 25 členskými zeměmi; Španělsko a Itálie se k nové úpravě nepřipojily - na jejich území se tedy jednotná patentová ochrana neuplatní.

Jak doposud funguje evropský patent

Evropské patenty uděluje již od roku 1978 Evropský patentový úřad (EPÚ) na základě Evropské patentové úmluvy. Jejími členy jsou dnes všechny unijní země spolu s dalšími 11 evropskými státy. Přihlášku je třeba podat v některém z  úředních jazyků EPÚ, tedy angličtině, francouzštině nebo němčině, příp. v jakémkoliv jiném jazyce s překladem do jednoho z úředních jazyků. Po úspěšném řízení je vydán evropský patent ve zvoleném jednacím jazyce, současně je přihlašovatel povinen zajistit na svůj náklad překlad patentových nároků do obou zbývajících úředních řečí EPÚ.

Udělením evropského patentu však ještě účinnost ochrany práv k vynálezu nenastává; k tomu je podle Evropské patentové úmluvy potřeba validovat udělený patent jednotlivě ve všech smluvních zemích, v nichž přihlašovatel ochranu požaduje. To je však zpravidla spojeno s požadavkem pořídit překlady patentového spisu do úředních jazyků těchto zemí, povinností uhradit národní poplatky, nutností angažovat místního patentového zástupce a dalšími administrativními komplikacemi. To vše patentovou ochranu prodražuje na desítky tisíc eur.

Současně i povaha stávajícího evropského patentu má s tímto přívlastkem pramálo společného; rozsah ochrany, platnost i veškeré další právní vztahy se řídí v každé zemi validace národním právním řádem.   

Co bude znamenat nový evropský patent s jednotným účinkem

Nově udělovaný evropský patent s jednotným účinkem bude mít shodné účinky ve všech 25 zúčastněných zemích. Bude proto možné ho převést, omezit, zrušit, příp. bude patent moci zaniknout pouze ve vztahu k celému tomuto území. Konkrétní obsah a rozsah těchto účinků se pak bude řídit národním právem státu, ve kterém má přihlašovatel sídlo či místo podnikání, půjde tedy o shodný režim jako u národního patentu této země. Pokud přihlašovatel nebude mít uvedený vztah k žádnému zúčastněnému státu, nastoupí unifikovaný účinek v rozsahu národního režimu Spolkové republiky Německo jakožto státu sídla Evropské patentové organizace.

Jednotný účinek bude ovšem volitelný, i nadále proto bude možná ochrana s rozdílným obsahem nároků v různých zemích. Pokud ale o jeho zápis přihlašovatel ve stanovené lhůtě požádá (do 30 dnů od zveřejnění udělení patentu EPÚ), nastane jednotný účinek pro všechny zúčastněné země automaticky bez potřeby dalších úkonů, a to zpětně ke dni zveřejnění udělení patentu v Evropském patentovém věstníku.

Vedle dosavadní validace tak současně odpadne i nutnost pořizování překladů patentového spisu do národních jazyků. Požadavky na překlady mimo úřední jazyky EPÚ vůči přihlašovatelům se do budoucna prakticky zcela ruší; Úřad by měl totiž disponovat kvalitními strojovými překlady do všech úředních řečí Unie (ale i dalších z hlediska patentové ochrany významných jazyků, jako je např. ruština, čínština, korejština a japonština). Pouze po přechodnou dobu bude proto přihlašovatel nucen zajistit, aby patentový spis byl vždy k dispozici v angličtině, tzn. byla-li jednacím jazykem před EPÚ němčina nebo francouzština, nebo naopak v jednom dalším libovolném úředním jazyce Unie, bylo-li řízení vedeno v angličtině.

Pokud jde o patentovou přihlášku, její jazykový režim se nemění; nová úprava se však snaží omezit znevýhodnění přihlašovatelů z unijních zemí, jejichž jazyky nejsou úředními řečmi EPÚ. Nařízení proto zakotvuje nárok na kompenzaci nákladů na překlady přihlášek podaných v těchto unijních jazycích, pro vybranou skupinu subjektů do určitého limitu. Půjde o úspěšné přihlašovatele se statutem malých a středních podniků, dále fyzické osoby, univerzity, veřejné výzkumné instituce i další neziskové subjekty. 

V budoucnu tak bude majitel patentu povinen obstarat potřebné překlady na své náklady prakticky jen v případě sporu z porušení jeho patentových práv. Předpokládá se, že překlad bude muset poskytnout protistraně, a to dle její volby v jazyce jejího sídla nebo státu porušení. Dále na něm bude povinnost zajistit překlad do příslušného jednacího jazyka pro potřebu soudu, pokud ten o to požádá.

Značné zjednodušení nastává i v platbách udržovacích poplatků. Zatímco dosud jsou hrazeny jednotlivě v každé zemi, pro kterou byl evropský patent validován, nově půjde o jednu společnou platbu u EPÚ. Tím zároveň odpadne i nutnost sledovat příslušné vnitřní předpisy všech těchto zemí.

Konečně velkým přínosem bude i zřízení jednotného patentového soudu, ke kterému by mělo dojít na základě mezivládní dohody zúčastněných států v průběhu letošního roku. Přenesení výlučné jurisdikce na jediný soudní orgán by mělo přinést majitelům patentů nezanedbatelnou úsporu nákladů, které nyní vznikají díky nutnosti vést souběžně samostatná řízení v každém státě, kde k porušení práv došlo, byť se jedná o skutkově shodná či související jednání u téhož patentu či výrobku a často i o totožného porušitele. Vytvoření jednotného systému řešení patentových sporů s jedním souborem procesních pravidel také zjednoduší přístup k soudní ochraně. Zejména se však očekává sjednocení rozhodovací praxe v unijních patentových věcech.

Na průběhu ratifikace dohody o jednotném patentovém soudu zúčastněnými zeměmi bude závislý i počátek aplikace nové patentové úpravy. Nejdříve se tak může stát od 1. ledna 2014, pokud bude k tomuto datu dohoda ratifikována nejméně 13 státy, mezi nimiž musí být Německo, Francie a Velká Británie.

• Zpět na úvodní stránku