Rozhodnutí

Tento článek se zabývá otázkou, zda souhlasy vydávané stavebním úřadem podle stavebního zákona lze soudně přezkoumat v řízení o tzv. žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, anebo v řízení o tzv. žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu. Tuto otázku si čerstvě znovu položil i Nejvyšší správní soud, přičemž tentokrát svůj letitý názor změnil.

V tomto článku se podíváme na to, zda a za jakých podmínek může obchodní korporace podat návrh na vyloučení člena svého statutárního orgánu.

Poslanecká sněmovna dne 17. prosince 2019 přehlasovala Senát a schválila tzv. sazbový balíček ve svém původním znění. Od 1. ledna 2020 tak vstoupí v účinnost daňový balíček, kterým dojde především ke zvýšení daní z tabákových výrobků a tvrdého alkoholu, hazardních daní či zdanění korunových dluhopisů.

Dne 20. června 2019 bylo schváleno Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1150 ze dne 20. června 2019 o podpoře spravedlnosti a transparentnosti pro podnikatelské uživatele online zprostředkovatelských služeb („Nařízení“), které má vstoupit v účinnost dne 12. července 2020 a jehož cílem je regulovat vybrané aspekty právních vztahů mezi poskytovateli online zprostředkovatelských služeb a uživateli těchto služeb – podnikateli, kteří jejich prostřednictvím nabízejí své zboží a služby.

Zákon o obchodních korporacích stanoví, že valná hromada společnosti s ručením omezeným nebo akciové společnosti musí schvalovat převod nebo zastavení každé podstatné části závodu dané společnosti. V družstvu náleží tato působnost členské schůzi (shromáždění delegátů). V odborné literatuře bylo přitom sporné, zda tato podstatná část musí mít vždy formu samostatné organizační složky (pobočky), tedy organizovaného souboru jmění nebo zda může jít i o její jednotlivou část (např. nemovitosti, případně jednotlivý podíl nebo akcie v jiné společnosti). Nejvyšší soud přitom v nedávné době vydal rozhodnutí, kterým tímto otázku z pohledu stávajícího znění zákona pro praxi vyřešil.

Pojmy internetová stránka a internetové stránky nejsou v žádném českém zákoně definovány. Řada právních předpisů však tyto výrazy používá. Je mezi nimi nějaký rozdíl? Je, jak plyne z čerstvého rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky.

Rozsudkem 31 Cdo 4831/2017 ze dne 11. dubna 2018 vyhověl Nejvyšší soud dovolání žalobkyně a zrušil rozsudek, jímž odvolací soud mimo jiné shledal, že vztah mezi žalobkyní – obchodní korporací a žalovaným – členem jejího statutárního orgánu nemůže být vztahem pracovněprávním, a to ani, pokud si smluvní strany ujednaly, že příslušná smlouva bude podřízena režimu zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce („zákoník práce“). Znamená to tedy, že funkci člena statutárního orgánu obchodní korporace lze vykonávat v pracovněprávním vztahu?

V případě neplatně podané výpovědi má zaměstnavatel právo na vrácení vyplaceného odstupného. I toto právo podléhá promlčení. Nejvyšší soud nám před časem připomněl, že v pracovněprávních vztazích platí zvláštní úprava promlčení.

V moderní globalizované společnosti má zcela nezpochybnitelnou roli mezinárodní obchod a skutečnost, že kupující mnohdy pro uspokojení svých potřeb zkoumají alternativu pořízení jimi poptávaného zboží nebo služeb v zahraničí. V rámci hospodářského styku tak existuje obrovské množství právních poměrů, které obsahují mezinárodní prvek. Na to samozřejmě reaguje i právo, konkrétně obor mezinárodního práva soukromého, které buď prostřednictvím mezinárodních úmluv přímo upravuje pro vybrané oblasti určitá práva a povinnosti stran právního poměru (tzv. přímá metoda využívající tzv. přímých norem, které se bezprostředně aplikují), anebo pomocí tzv. kolizní metody (kolizních norem), které samy neobsahují pravidla chování, ale určují právní řád státu, který se má na daný právní poměr aplikovat.

Každý jednatel společnosti se možná někdy potýkal s tím, zda připravený návrh na zápis změn, případně podkladové listiny pro takový zápis, splňuje požadované zákonné náležitosti a změny tak budou soudem úspěšně zapsány. Tématem následujícího článku jsou odpovědi na některé otázky související právě se zápisy změn do obchodního rejstříku, které podrobně vyložil vrchní soud. O co se konkrétně v judikované věci jednalo?

Skutečnost, že mohou společníci rozhodovat i mimo valnou hromadu společnosti, jistě není třeba připomínat. O tom, že ale při tomto způsobu rozhodování může docházet ke sporům, svědčí i jedno rozhodnutí publikované Nejvyšším soudem ČR.

Opční programy jsou v praxi jedním z oblíbených nástrojů, jak motivovat manažery k dosažení co nejlepších hospodářských výsledků společnosti. Princip je velmi jednoduchý – majoritní akcionář či sama společnost se zaváže odprodat v budoucnu manažerovi část svých akcií za zvýhodněnou cenu, dojde-li ke splnění určitých podmínek. Manažer je tímto způsobem motivován dosáhnout co největšího růstu ceny akcií společnosti, aby se mu vyplatilo sjednanou opci využít. Jak však dokazuje jedno z nedávných rozhodnutí Nejvyššího soudu, při formulaci opčních smluv je třeba věnovat obzvláště velkou pozornost určitosti sjednaných podmínek, aby opce nebyla posouzena jako neplatná.

V nedávné době se Nejvyšší soud opět zabýval vztahem mezi ručením členů statutárního orgánu za dluhy společnosti z důvodu porušení povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře a jejich odpovědností za porušení povinnosti podat insolvenční návrh. Jak to dopadlo?

Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení č. j. 29 Cdo 1294/2015 dovodil, že neplatnosti smlouvy o převodu podílu v bytovém družstvu se lze dovolávat i v případě, že nebyla dodržena forma právního jednání směřujícího k takovému převodu, která sice není předepsána přímo zákonem, ale je ujednána ve stanovách družstva.

Usnesením ze dne 5. 4. 2017, Sp. Zn. 7 Cmo 205/2016 zrušil Vrchní soud v Praze rozhodnutí Městského soudu v Praze, kterým byl odmítnut návrh na zápis změn do obchodního rejstříku, osvědčený notářským zápisem sepsaným rakouským notářem. Znamená to, že mohou cizozemští notáři sepisovat podkladové notářské zápisy vyžadované českým právem?