Dematerializované cenné papíry mají novou mezinárodní úmluvu

§ 1 Úvod

Jakkoli byl v sobotu Apríl, aprílovou zprávou rozhodně není, že téhož dne vstoupila v platnost mezinárodní úmluva řešící otázky rozhodného práva v případech některých práv týkajících se dematerializovaných cenných papírů (angl. Convention on the Law Applicable to Certain Rights in Respect of Securities held with Intermediaries, „Haagská úmluva“). Stalo se tak po téměř 15 letech, co byl její návrh dojednán. V prosinci 2016 schválil přístup k Haagské úmluvě Senát Spojených států amerických, čímž se dovršila podmínka minimálního počtu tří států, aby režim Haagské úmluvy mohl začít fungovat.

Haagská úmluva představuje vyústění nutnosti systematičtěji se věnovat vybraným otázkám rozhodného práva pro transakce s dematerializovanými cennými papíry na mezinárodní úrovni. Již na počátku roku 2001 byla v rámci Haagské konference mezinárodního práva soukromého, the Hague Conference on Private International Law, ustavena pracovní skupina expertů z řad akademické obce a finančních institucí. Za necelé dva roky (dne 13. 12. 2002) byl na základě její práce přijat zástupci účastnících se států (a to včetně zástupce České republiky) text obsahující řešení, které představovalo již samo o osobě úctyhodný kompromis a které v následujících letech ovlivnilo další legislativní návrhy na mezinárodní, evropské i národní úrovni věnující se problematice kolizních norem v oblasti transakcí s dematerializovanými cennými papíry. A to včetně té naší, zakotvené v zákoně o mezinárodním právu soukromém.

Po přijetí Haagské úmluvy v roce 2002 se zdálo její schválení ze strany Evropské unie jistou věcí. K jejímu rychlému přijetí vyzvala v lednu 2003 skupina G-30. V prosinci 2003 předložila Evropská komise Radě návrh rozhodnutí vztahující se k přistoupení k Haagské úmluvě. Necelý rok předtím dokonce Komise získala od Rady pověření účastnit se závěrečného jednání ohledně návrhu této úmluvy. Předpokládalo se, že Evropská unie přijme Haagskou úmluvu nejpozději počátkem roku 2005. Haagská úmluva však za Evropskou unii nakonec podepsána nebyla a v roce 2009 Komise z tohoto záměru oficiálně ustoupila.

Namísto toho začala Evropská komise pracovat na vlastním návrhu nového evropského předpisu upravujícího otázky cenných papírů. První návrh směrnice o cenných papírech (securities law directive) měl být uveřejněn v průběhu roku 2009. Termín byl však několikrát odložen. Následně se již ani nehovořilo o směrnici, ale obecně o „securities law legislative“, která by měla řešit jak otázky hmotněprávní, tak kolizněprávní. Žádný návrh však nebyl publikován. A dnes už se pro změnu v tomto směru mlčí vůbec.

§ 2 Stručně k věcné stránce

Úmluva určuje kolizněprávní unifikaci věcného statusu u transakcí týkajících se dematerializovaných cenných papírů. Jinými slovy odpovídá na otázku, jakým právem se bude řídit například převod vlastnického práva k dematerializovaným cenným papírům.

Haagská úmluva spočívá na zásadě, že právo rozhodné pro věcný status (typicky právě převod vlastnického práva k dematerializovanému cennému papíru) vychází ze vztahu mezi bezprostředními články v systému evidence nepřímé držby (slovy české úpravy „majetkových účtů“). Ve svém důsledku však ponechává stranám možnost ovlivnit volbu práva, jímž se mají řídit věcněprávní účinky transakce. Strany však bez dalšího nemohou zvolit libovolné právo. Aby byl výběr práva platný, musí být splněn předpoklad „zvláštního vztahu“. Musí jít o právo, v němž má ten, kdo vede příslušnou evidenci k okamžiku volby sídlo nebo pobočku, event. jiné „trvalejší zázemí“ (an office), přičemž, lakonicky řečeno, tam musí také vést příslušný účet, na němž se zápis provádí
(a maintenance of the account). V reálném světě totiž bývá její vedení, resp. činnosti, které vedení zahrnuje, rozloženo mezi více poboček, např. jedna tzv. účet otvírá, jiná posílá zákazníkovi výpisy z účtu, prostřednictvím další jsou mu vypláceny výnosy, a všechny tyto pobočky používají tytéž informační systémy pro vedení evidence. A mohly by tak vznikat obtíže při určení toho, která pobočka je v takovém případě ta „pravá“.

* * *

Mezinárodní transakce s cennými papíry se netýkají v podstatě jiných cenných papírů než těch v dematerializované podobě. Celosvětově jednotný režim, na základě kterého se určí právní řád, kterým se řídí otázky „nakládání s dematerializovaným cenným papírem“ nepochybně představuje významný krok pro posílení právní jistoty, ale i pro další rozvoj kapitálového trhu. Řada států čekala s ratifikací Haagské úmluvy na to, zda k ní přistoupí také Spojené státy, což se nyní stalo. Evropské unii by stěží prospělo, pokud se měl budovat jednotný systém pro tyto kolizněprávní otázky bez jejího zapojení.

• Zpět na úvodní stránku