Jak podat ústavní stížnost, aniž vyčerpáte všechny opravné prostředky: Stačí, když vás nesprávně poučí soud

9. květen 2016  |  Barbora Musilová

Ústavní soud se svým březnovým nálezem zastal podnikatele (vlastníka a provozovatele hotelu a restaurace), který před podáním ústavní stížnosti z důvodu nesprávného poučení soudu nevyčerpal veškeré opravné prostředky, které měl dle platné právní úpravy k dispozici. Vyčerpání všech procesních prostředků, které jsou dostupné k ochraně práva účastníka řízení, je přitom jednou z podmínek, která musí být splněna, aby se Ústavní soud mohl vůbec ústavní stížností zabývat. Kauza je zajímavá nejen procesně, ale i meritorně. Z věcného hlediska však případ zatím ukončený není, proto se zatím podívejme na procesní stránku věci.

Citovaný nález Ústavního soudu byl vydán v řízení, v němž se stěžovatel domáhal zrušení rozhodnutí České obchodní inspekce. Ta stěžovateli, vlastníkovi a provozovateli hotelu a restaurace, uložila sankci za diskriminaci spotřebitelů. Diskriminace měla spočívat v tom, že stěžovatel umístil u vstupu do restaurace nápis upozorňující, že restaurace není vhodná pro „mrňata“ do 6 let v doprovodu rodičů, a to z důvodu rušení ostatních a hotelových hostů, a že do restaurace je možný vstup pouze pro dospělé a děti starší 6 let, v druhém případě pouze v doprovodu rodičů.

Městský soud v Praze považoval závěry České obchodní inspekce stran diskriminace spotřebitele za správné a žalobu stěžovatele zamítl. V rozsudku současně poučil stěžovatele o nepřípustnosti mimořádného opravného prostředku, tzv. kasační stížnosti, proti rozsudku. Jak ale posléze konstatoval Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti, kterou stěžovatel napadl zamítavý rozsudek Městského soudu v Praze, uvedené poučení nebylo správné a kasační stížnost byla v projednávané věci přípustná.

Přestože stěžovatel v řízení nevyčerpal veškeré opravné prostředky, Ústavní soud dospěl k závěru, že stěžovateli nelze klást k tíži, že kasační stížnost před podáním ústavní stížnosti nepodal, neboť postupoval v dobré víře ve správnost a zákonnost poučení v aktu veřejné moci – rozsudku Městského soudu. Nesprávným poučením totiž Městský soud v Praze odejmul stěžovateli přístup k Nejvyššímu správnímu soudu, a porušil tak právo stěžovatele na spravedlivý proces. Soud je totiž povinen poskytnout účastníkům stejné možnosti k uplatnění jejich práv a poskytnout jim poučení o jejich procesních právech a povinnostech v rozsahu nezbytném pro to, aby v řízení neutrpěli újmu.

Nález ústavního soudu však bude mít i neméně zajímavou dohru, neboť kvůli nesprávnému poučení Ústavní soud rozsudek Městského soudu v Praze zrušil, a Městský soud v Praze se tak bude muset kauzou opětovně zabývat. Není pak ani vyloučeno, že případ skončí opětovně u Ústavního soudu, neboť k otázce kolize vlastnického práva a práva stěžovatele na podnikání s právem spotřebitelů (rodičů dětí mladších šesti let a dětí) na rovné zacházení, která byla podstatou ústavní stížnosti stěžovatele, se Ústavní soud prozatím nezabýval.

Naše newslettery

×