X Lege je publikační platformaNový regulační rámec ochrany osobních údajů v EU
To, že ochrana osobních dat je velké téma dnešní doby, nikdo nepochybuje. Uvědomuje si to i Evropská komise, která již delší dobu chystá novou právní regulaci tohoto odvětví v podobě nařízení. Nejde přitom o pole neorané. Již téměř 20 let se při ochraně osobních údajů postupuje v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady EU, která alespoň zčásti sjednotila právní úpravu pro území Evropské unie. Co má však přinést nové nařízení?
Již v roce 2012 předložila Evropská komise návrh nového nařízení upravujícího ochranu osobních údajů s ohledem na to, že současná právní regulace na úrovni Evropské unie v podobě směrnice, která byla přijata v roce 1995, již neodpovídá požadavkům dnešní doby, zejména rozvoji informačních technologií. V mnohých aspektech je směrnice překonána, a odpovědi na mnohé otázky tak musejí být nyní dovozovány „pouhým“ výkladem. Vedle toho způsob harmonizace pomocí směrnice také není optimální, protože každý členský stát má svoji vlastní úpravu, která je více či méně specifická. To přitom znamená velkou roztříštěnost právní úpravy v rámci EU a překážku pro volný pohyb údajů.
V návaznosti na přijetí tzv. obecného přístupu zahájily v posledních týdnech společnou diskuzi na toto téma odpovědné osoby z Evropského parlamentu, Rady EU a Evropské komise otevřením tzv. trialogu. Smyslem trialogu je vypořádat veškeré pozměňovací návrhy a dohodnout se na konečné podobě nařízení, které by mělo jednotně upravit zpracování osobních údajů v EU. Nařízení totiž na rozdíl od směrnice neumožňuje členským státům přijmout jakýkoliv způsobem odchylnou úpravu. Neshody prozatím panují ohledně formy souhlasů, které by měly subjekty udělovat, výše sankcí za porušení povinností a některých dalších záležitostí. Co má tedy nařízení přinést nového?
Nařízení bude platit i pro mimoevropské firmy
Jednou z nejdůležitějších změn je úprava územní působnosti nařízení. To se má aplikovat na všechna zpracování osobních údajů občanů EU, ať už se zpracovatelé nacházejí na území EU či nikoliv. To znamená, že nařízením se budou muset řídit i společnosti, které nemají své sídlo v Evropské unii, ale občanům EU nabízejí své služby či zboží.
Dále by měl být jednoznačně upraven způsob, jakým subjekt údajů (fyzická osoba) bude udělovat souhlas se zpracováváním jeho osobních údajů. Bylo již dohodnuto, že pravidla musí být v tomto ohledu zpřísněna, řeší se však ještě drobnosti ohledně toho, zda má být souhlas „výslovný“ (návrh Evropského parlamentu), nebo „jednoznačný“ (návrh Rady EU). V každém případě nebude možné udělit souhlas se zpracováním osobních údajů mlčky, tj. například konkludentním jedním, z kterého je za určitých okolností možné dovozovat udělení souhlasu (např. samotným poskytnutím osobních údajů).
Výslovně má být upraveno „právo být zapomenut“, čímž má být osobám zajištěna možnost požadovat po společnostech bezodkladné odstranění všech údajů o nich evidovaných. Spolu se zmíněnou působností nařízení bude pak zřejmé, že se lze tohoto práva dovolávat kdekoliv na světě (o tom se v současné době vedou spory mezi vyhledávačem Google a EU). Zároveň by mělo platit, že uveřejní-li taková společnost údaje o osobě, bude odpovědná i za další nakládání (včetně případného odstranění) s těmito údaji třetími osobami. Společnosti se budou moci povinnosti k odstranění údajů zprostit pouze tehdy, prokážou-li, že uveřejnění takových údajů je v souladu se svobodou projevu nebo je ve veřejném zájmu.
Nově mají být stanoveny také povinnosti v situacích, kdy dojde k narušení bezpečnosti či úniku osobních údajů. Společnosti budou v takových případech povinny bez zbytečného odkladu informovat příslušný úřad pro ochranu osobních údajů a dotčené osoby.
Stížnosti kdekoliv, sankce za chybné zpracovávání údajů
Změny se mají dotknout i příslušnosti orgánů dohledu. Společnosti mají podléhat úřadu pro ochranu osobních údajů v zemi, ve které mají své hlavní sídlo. Nařízení přitom definuje, co se rozumím hlavním sídlem, a to tak, že jde o místo, kde se odehrávají hlavní aktivity související se zpracováním osobních údajů. Naproti tomu osoby, jejichž údaje jsou zpracovávány, mají mít právo stěžovat si na toto zpracování v jakékoliv zemi EU, tj. včetně jejich domovské země. Toto ustanovení však pravděpodobně může v praxi přinést značné obtíže ohledně komunikace mezi úřady.
Dalším bodem, kterým nařízení zásadním způsobem mění stávající úpravu, je výše sankcí, které bude možné uložit zpracovatelům či správcům za porušení povinností při zpracovávání osobních údajů. Nově navržené sankce by měli dosahovat až výše 1 milionu eur či 5 procent (návrh Evropského parlamentu), resp. 2 procent (návrh Rady EU) celosvětového obratu společnosti. Vedle toho má nařízení stanovit použití finančních sankcí až coby posledního možného nástroje. Nejprve by příslušný úřad měl společnosti zaslat písemné varování, následně uvalit na společnost pravidelné audity týkající se ochrany osobních údajů, a pokud ani jedno z těchto opatření nebude účinné, mají teprve přijít na řadu finanční sankce.
Nařízení má přinést i řadu dalších novinek, například velké společnosti, které mají více než 250 zaměstnanců a jejichž činnost souvisí se zpracováním osobních údajů a vyžaduje systematický monitoring osob, budou mít povinnost jmenovat osobu, která bude na zpracování osobních údajů dohlížet. Tato osoba bude odpovídat za náležité zpracování osobních údajů a dodržování všech zákonných povinností.
Nakolik budou přijaty výše uvedené změny do praxe, ukáže až konečná podoba nařízení. To bude však nejprve podrobeno zmiňovanému dohadovacímu procesu na půdě Evropské unie a i půjde-li vše hladce, nebude toto nové nařízení účinné dříve než v roce 2017. Proto si na změny musíme ještě nějakou dobu počkat.