Boj s korupcí? U nás asi děláme věci rádi po svém

2. září 2011  |  Martin Šolc

První slovo, které jsem dnes ráno slyšel, bylo korupce. Než jsem se umyl, řekli je v rádiu alespoň třikrát v úderném spojení boj proti korupci. Je to ale divný boj, jak ostatně u nás v Kocourkově boje bývají.

Divný je především tím, že se tváří jako boj s vnějším nepřítelem, přestože jde často o nepřítele vnitřního. Mám známé, kteří dokážou odsoudit korupci a pak se rozloučit s tím, že už musí běžet udělat něco pro pana Nováka, protože jim pomohl na úřadě něco zařídit. Nejspíš si moc neuvědomujeme, že nejde mýtit korupci velkou a současně ve svůj prospěch praktikovat korupci malou. A korumpovat lze protislužbou, stejně jako penězi.

Ještě legračnější jsou ale kocourkovští politici. Všichni se dostali k moci poté, co přesvědčili voliče, že jsou z korupce zhnuseni a jak s ní zatočí. Po zvolení a usazení v křeslech buďto na korupci zapomněli úplně, nebo si vybrali nějaký zcela okrajový problém a na ten se pak s veškerou vervou vrhli, ignorujíce problémy mnohem důležitější. Příkladem mohou být akcie na majitele – jejich zákazem se v boji s korupcí nevyřeší zhola nic. V podivných machinacích se budou pohybovat firmy s akciemi na jméno, jejichž dohledatelným vlastníkem bude bezejmenná společnost sídlící v zemi, která povoluje akcie na majitele nebo držení akcií v „trustu“ nebo další z technik, kterými lze anonymizovat vlastnictví. Zrušení akcií na majitele zní srozumitelně, volič to rád poslouchá, a tak si v něm politici libují.

Slyšeli jste nějakou debatu, která by rozebírala účelnost jednotlivých technik použitých v zahraničí? Americká protikorupční úprava (FCPA) přitom platí od roku 1977 a při loňském přijímání britského protikorupčního zákona (Bribery Act 2010) byly diskutovány zkušenosti řady zemí. U nás nejspíš děláme věci rádi po svém.

Překvapivě málo si volič spojuje boj s korupcí s trestní odpovědností právnických osob, kterou se v současné době chystá uzákonit sněmovna. Z hlediska boje proti tzv. velké korupci jde přitom o krok zásadní. Bude-li učiněn a nestane-li se obětí zákonodárné kreativity poslanců, ztratí smysl tradiční obrana provinilé společnosti, že ona nic, že to jenom pan Novák zvlčil a začal jednat na vlastní pěst. Společnost bude v takovém případě postižena, dokonce i tehdy, když se nepodaří přesně zjistit, kterého člověka k porušení zákona použila.

I když společnost nejde poslat za mříže, tresty mohou být docela tvrdé. Nazval bych to malou jiskřičkou naděje v jinak hluboké tmě. I tady v Kocourkově umírá naděje poslední.

Článek vyšel 2. 9. 2011 v Hospodářských novinách.

Naše newslettery

×