X Lege je publikační platformaUbytování v rámci Airbnb je podnikáním
Městský soud v Praze potvrdil dosavadní výklady Finanční správy v oblasti nájmu bytů přes Airbnb. Soud rozhodl, že poskytování ubytování prostřednictvím Airbnb nelze považovat za dlouhodobý nájem bytů, ale dochází k poskytování ubytovacích služeb. Příjem z tohoto ubytování se tedy zdaní jako příjem z podnikání a je třeba z něj odvést i pojistné na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění. Navíc ubytovací služby nejsou na rozdíl od nájmu nemovitostí osvobozeny od DPH, proto by poplatníci s takovými příjmy měli sledovat, zda jim nevznikají také povinnosti v oblasti DPH.
Oblast příjmů z pronájmů nemovitostí přes platformu Airbnb je dlouhodobě diskutovaná a donedávna aktivně využívaná. V roce 2017 již Finanční správa zveřejnila informace k daňovému posouzení povinností daňových subjektů, kteří poskytují ubytování prostřednictvím internetových platforem. Tedy postup, kdy lze nájem bytů považovat za dlouhodobý nájem a kdy naopak dochází k poskytování ubytovacích služeb, tedy podnikání, a jaké povinnosti s tím souvisí. Rozdíly ve zdanění jsou totiž velké. Z příjmů z dlouhodobého nájmu se na rozdíl od poskytování ubytovacích služeb neodvádí pojistné na sociální zabezpečení ani zdravotní pojištění a jsou osvobozeny od DPH. Navíc k nájmu nemovitostí není potřeba mít k dispozici živnostenské oprávnění.
Městský soud nyní rozhodoval ve sporu mezi vlastníkem nemovitosti a Finanční správou, jestli příjmy obdržené skrze platformu Airbnb z nájmu bytu jsou příjmy z nájemného dle § 9 zákona o daních z příjmů nebo příjmy z podnikání dle § 7 tohoto zákona. Soud při posuzování dané situace došel k závěru, že ačkoli žalobkyně (vlastník bytu) uvedla, že poskytovala čistě „holý nájem“ bez dalších služeb, poskytovala ve skutečnosti ubytovací služby, které naplňují znaky podnikání. Tím potvrdil dosavadní výklad Finanční správy. Při posouzení situace soud přitom vycházel mj. ze skutečnosti, že byt byl najímaný prostřednictvím platformy Airbnb, ze které bylo patrné, že nájemci byly poskytovány i další služby (výměna ručníků, poskytnutí ložního prádla, toaletního papíru apod.). Dále bylo podle soudu důležité, že s ohledem na periodicitu plateb, které přicházely vlastníkovi bytu průměrně jednou za dva dny, bylo zřejmé, že byt byl pronajímán soustavně. Soud dále zdůraznil, že je důležité, jestli je nájem poskytován proto, aby uspokojil životní potřeby pro bydlení, nebo pouze pro přechodné ubytování, např. na víkend, týden, apod. Všechny výše uvedené okolnosti svědčily o tom, že vlastník bytu ve skutečnosti neposkytoval nájem bytu, ale ubytovací služby.
V tuto chvíli nevíme, zda žalobkyně proti rozsudku Městského soudu podá kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Pokud by se tak stalo, budeme Vás o dalším vývoji informovat.