Zápočet pohledávky zaměstnavatele na náhradu škody vůči zaměstnanci

7. říjen 2019  | 

Jednostranné započtení pohledávky zaměstnavatele na náhradu škody proti pohledávce zaměstnance na mzdu není přípustné, aniž by byla mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem uzavřena dohoda o srážkách ze mzdy. Na tom se nic nemění ani v případě, když nejsou pochybnosti o existenci či výši pohledávky.

Po skutkové stránce se v projednávané věci jednalo o spor o platnost okamžitého ukončení pracovního poměru; k tomuto kroku přistoupil zaměstnanec z toho důvodu, že nedostal zaplacenu část mzdy. Od zaměstnavatele totiž obdržel dopis se sdělením, že tento proti pohledávce zaměstnance na mzdu ve výši 18.110,- Kč započetl část své pohledávky na náhradu škody ve výši 6.768,- Kč, kterou zaměstnanec způsobil při plnění pracovních úkolů nesprávným prováděním servisu na zařízení zákazníka, a to v celkové výši 16.627,- Kč. Zaměstnanec však namítal, že „zápočet pohledávky na náhradu škody neuznává a považuje ho za neoprávněný a neplatný“. Soudy nižších stupňů žalobu zaměstnavatele na neplatnost skončení pracovního poměru zamítly především z toho důvodu, že jeho tvrzená pohledávka je nejistá a neurčitá, neboť zaměstnanec svoji odpovědnost za škodu odmítá. Občanský zákoník, kterým se řídí započtení i v oblasti pracovněprávních vztahů, označuje pohledávky neurčité a nejisté za nezpůsobilé k započtení. Odvolací soud dále shledal v postupu zaměstnavatele rovněž „prvky svévole a nesouladu s principy dobrých mravů“. Zaměstnavatel v podaném dovolání argumentoval zejména tím, že zaměstnanec nezpůsobilost pohledávky na náhradu škody k započtení nenamítl.

Nejvyšší soud připomněl, že v jeho ustálené praxi nejsou pochybnosti o tom, že vzájemné závazky zaměstnance a zaměstnavatele mohou v pracovněprávních vztazích zaniknout rovněž započtením. To obecně platí i v případě, představuje-li jedna ze vzájemných pohledávek právo zaměstnance na mzdu, plat, odměnu z dohody či jejich náhradu. Proti takové pohledávce zaměstnance je přípustné rovněž jednostranné započtení ze strany zaměstnavatele, jsou-li respektovány limity stanovené občanským soudním řádem pro výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy; tato úprava zapovídá srazit jednak tzv. základní nepostižitelnou částku, jednak jednu třetinu zbytku čisté mzdy, platu, odměny z dohody nebo náhrady mzdy nebo platu. V řešeném případě se však jedná o pohledávku zaměstnavatele na náhradu škody; její jednostranné započtení ze strany zaměstnavatele vylučuje samotný zákoník práce, neboť možnost provádět srážky ze mzdy k náhradě škody podmiňuje uzavřením dohody o srážkách ze mzdy. Bez této dohody není zaměstnavatel oprávněn srážky ze mzdy k náhradě škody provádět, a to ani tehdy, jsou-li splněny předpoklady odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli, tedy pokud zaměstnanec svou odpovědnost za škodu uznal a zavázal se škodu nahradit. Nejvyšší soud ČR tak uzavřel, že jednostranné započtení pohledávky zaměstnavatele na náhradu škody proti pohledávce zaměstnance na mzdu, odměnu z dohody a náhradu mzdy není přípustné, i kdyby byly dodrženy zákonné limity pro srážky ze mzdy stanovené občanským soudním řádem. Zaměstnavatel je oprávněn započíst svou pohledávku na náhradu škody jen na základě dohody o srážkách ze mzdy uzavřené se zaměstnancem.

(Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 238/2019 ze dne 21. 5. 2019)

Naše newslettery

×