České technické normy, označované také zkratkou ČSN, mají v právním řádu České republiky poněkud svébytné postavení. Jedná se o zvláštní druh pravidel, upravujících velice specifické požadavky, které obsahují technický popis parametrů výrobků, konstrukcí, materiálů i složitějších celků tvořených z jednotlivých částí. Technické normy obsahují informace o obecně uznávaných technických řešeních, základní zákonné požadavky konstrukční, materiálové, protipožární a hygienické bezpečnosti či ochrany zdraví a životního prostřední. Rozsahem úpravy pokrývají technické normy téměř všechny oblasti lidské činnosti [1].

Opční programy jsou v praxi jedním z oblíbených nástrojů, jak motivovat manažery k dosažení co nejlepších hospodářských výsledků společnosti. Princip je velmi jednoduchý – majoritní akcionář či sama společnost se zaváže odprodat v budoucnu manažerovi část svých akcií za zvýhodněnou cenu, dojde-li ke splnění určitých podmínek. Manažer je tímto způsobem motivován dosáhnout co největšího růstu ceny akcií společnosti, aby se mu vyplatilo sjednanou opci využít. Jak však dokazuje jedno z nedávných rozhodnutí Nejvyššího soudu, při formulaci opčních smluv je třeba věnovat obzvláště velkou pozornost určitosti sjednaných podmínek, aby opce nebyla posouzena jako neplatná.

V nedávné době se Nejvyšší soud opět zabýval vztahem mezi ručením členů statutárního orgánu za dluhy společnosti z důvodu porušení povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře a jejich odpovědností za porušení povinnosti podat insolvenční návrh. Jak to dopadlo?

Streaming digitálního obsahu, tzn. přehrávání hudebních a audiovizuálních děl online přímo v internetovém prohlížeči bez jejich trvalého uložení v počítači koncového uživatele, byl, alespoň pokud jde o koncového uživatele, v EU dlouhou dobu považován za legální bez ohledu na to, zda bylo autorským právem chráněné dílo zpřístupněno online se souhlasem nositele autorských práv. Tento přístup se zpravidla uplatňoval i v zemích, kde bylo zhotovení trvalé rozmnoženiny z nelegálního zdroje, byť i jen pro osobní potřebu fyzické osoby, výslovně zakázáno (např. Německo). V praxi to znamenalo, že v souvislosti se streamingem protiprávně zveřejněných autorských děl bylo možno právně postihnout toliko ty, kteří obsah chráněný autorským právem neoprávněně zpřístupnili, nikoliv však již koncové uživatele, kteří si takto zpřístupněný obsah pouze přehrávali.

Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení č. j. 29 Cdo 1294/2015 dovodil, že neplatnosti smlouvy o převodu podílu v bytovém družstvu se lze dovolávat i v případě, že nebyla dodržena forma právního jednání směřujícího k takovému převodu, která sice není předepsána přímo zákonem, ale je ujednána ve stanovách družstva.

Usnesením ze dne 5. 4. 2017, Sp. Zn. 7 Cmo 205/2016 zrušil Vrchní soud v Praze rozhodnutí Městského soudu v Praze, kterým byl odmítnut návrh na zápis změn do obchodního rejstříku, osvědčený notářským zápisem sepsaným rakouským notářem. Znamená to, že mohou cizozemští notáři sepisovat podkladové notářské zápisy vyžadované českým právem?

Úprava monistického systému akciové společnosti v zákoně o obchodních korporacích vyvolává od samého počátku značné výkladové otázky a odborné diskuse o tom, jak vlastně má tento systém v České republice správně fungovat.

V souvislosti s mimořádným nárůstem poskytování ubytování prostřednictvím různých internetových platforem (jako jsou Airbnb, HomeAway, a další) v poslední době stát začíná řešit, zda a jak poskytování ubytování regulovat a zdaňovat. Jelikož toto sdílené ubytování poskytuje i v České republice poměrně mnoho fyzických osob, je namístě podívat se na tuto problematiku z pohledu daňového detailněji.

Zejména druhá polovina letošního roku byla velmi bohatá na změny pracovněprávních předpisů. Jen zákon o zaměstnanosti se dočkal tří významných novelizací, které ovšem ve větší či menší míře současně zasáhly i zákoník práce a zákon o inspekci práce. Ačkoliv tedy byli zaměstnavatelé nakonec „ušetřeni“ největšího očekávaného dopadu do personální agendy, když poslanci poněkud programově nestihli projednat značně medializovanou novelu zákoníku práce z pera ministryně Marksové, která měla přinést množství zásadních změn – od postavení vedoucích zaměstnanců přes odlišnou koncepci nároku na dovolenou až po ztížení převodů zaměstnanců na jinou práci – je i tak poměrně dost nových povinností a úprav, na které by zaměstnavatelé měli pamatovat. Přinášíme stručné shrnutí hlavních z nich.

Úprava monistického systému akciové společnosti v zákoně o obchodních korporacích vyvolává od samého počátku značné výkladové otázky a odborné diskuse o tom, jak vlastně má tento systém v České republice správně fungovat.

O tom, že za nejdůležitější a převažující funkci pracovního práva je v současné době považována funkce ochrany zaměstnance asi není třeba příliš pochybovat. Otázkou, zda je zaměstnanec chráněn i v případě směnečné dohody, v níž je ujednáno, že pohledávka zaměstnavatele vůči zaměstnanci z pracovněprávního vztahu bude zajištěna směnkou, rozhodovaly v nedávné době naše soudy. O co se konkrétně jednalo?

V nedávné době Nejvyšší soud České republiky řešil případ, kdy v důsledku požáru způsobeného neznámou osobou zřejmě při manipulaci s otevřeným ohněm došlo k poškození nebytového prostoru, který užíval podnájemce. To, jakým způsobem vyřešily soudy otázku náhrady vzniklé škody, popisuje podrobně následující článek.

Institut ručení za nezaplacenou DPH je v poslední době poměrně často diskutovaným tématem, především v souvislosti s kauzami jako FAU, VEMEX či KOVÁŘ plus. Všechny tyto kauzy mají společného jmenovatele v tom, že správce daně tyto společnosti vyzval, aby jako ručitelé uhradily daň neodvedenou jejich dodavatelem. Nejnovější judikatura však může dát do rukou daňových subjektů v boji proti rozhodnutí o ručení za nezaplacenou DPH novou zbraň.

Předávání osobních údajů do států mimo EU není možné bez dalšího. Jeho podmínky se řídí články 25 a 26 Směrnice 95/46/EC a dle nové úpravy se bude řídit články 43-50 Nařízení (EU) 2016/679 („GDPR“). V každodenní praxi je pravděpodobně nejdiskutovanějším tématem předávání osobních údajů uživatelů služeb informační společnosti do USA, které probíhá na základě rozhodnutí Komise o odpovídající ochraně. V současnosti je tímto rozhodnutím Prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2016/1250 ze dne 12. července 2016 o odpovídající úrovni ochrany poskytované štítem EU–USA na ochranu soukromí, jehož významu a dopadům je věnován tento článek.

Ministr spravedlnosti Robert Pelikán se v nedávné době vyjádřil, že by bylo vhodné upravit v českém právním řádu tzv. hromadné žaloby, čímž přispěl k dlouhodobě probíhající debatě o tomto původně ryze angloamerickém právním institutu. Ta vyústila ve vypracování vládního záměru zákona o hromadných žalobách. Následující text si klade za cíl v obecné rovině přiblížit některé aspekty tohoto právního institutu. Je přitom nepochybné, že se jedná o nástroj, který může přinést mnoho pozitiv, ale je také třeba mít na paměti určitá rizika v případě nevhodné právní úpravy.