Zákonem o trestní odpovědnosti právnických osob jsme se již na těchto stránkách zabývali. Celkem brzy, již 1. prosince 2016, však nabývá účinnosti poměrně zásadní novela zákona, která by neměla uniknout pozornosti firem. Ne nadarmo se totiž říká: „Kdo je připraven, není překvapen“. Pojďme si nyní nastínit, co novela v praxi pro společnosti znamená.

Léto, jak známo, bývá obdobím seznamování a prázdninových lásek. Milostná vzplanutí se pochopitelně nevyhýbají ani pracovištím. Románky mezi kolegy se přitom nezabývají jen scénáristé podvečerních televizních seriálů, ale kupodivu občas i soudci.

Jednou ze základních podmínek provozování živnosti je takzvaná bezúhonnost. Za bezúhonnou osobu se přitom nepovažuje podle živnostenského zákona ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně, jestliže byl tento trestný čin spáchán v souvislosti s podnikáním. Otázkou, jakým způsobem vykládat onu „souvislost s podnikáním“, se zabýval v nedávné době Nejvyšší správní soud.

V loňském roce rozhodl Nejvyšší soud zajímavý spor týkající se tzv. sousedských práv. Žalobce, vlastník pozemku, se ve sporu bránil proti tomu, aby žalovaný, kraj vlastnící přiléhající pozemní komunikaci, nadále žalobce obtěžoval takzvanými imisemi – hlukem, prachem a stékáním vody, které pocházely právě ze zmíněné silnice.

Letos na jaře nabyla účinnosti novela zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. Jaké novinky novela přináší a co to bude znamenat nejen pro podnikatele?

Předávání osobních údajů z Evropy do USA bude podléhat nové úpravě. Evropská komise minulý týden schválila tzv. Štít soukromí (Privacy Shield), který nahrazuje dřívější dohodu s USA. Tu totiž loni zrušil Soudní dvůr EU. Ani nový Štít však nemusí vydržet dlouho.

Jednáme-li ve víře v úplnost a pravdivost zápisu v katastru nemovitostí, poskytuje nám zákon ochranu v rámci tzv. principu materiální publicity. Pokud tedy například plánujeme koupit nemovitost zapsanou v katastru a jednáme s jejím vlastníkem, poskytuje nám zákon ochranu, i kdyby této osobě ve skutečnosti vlastnické právo nesvědčilo. Jaké možnosti ochrany pak ale mají skuteční vlastníci, kteří takto v katastru nemovitostí z nějakého důvodu vedeni nejsou?

Zahraniční občan (fyzická osoba) s místem pobytu mimo území Evropské unie, který v tuzemsku nakoupí zboží, má za určitých podmínek nárok na vrácení DPH zaplacené v kupní ceně zboží, které jí prodá plátce daně. Pokud však v rámci kupní ceny částku odpovídající DPH uhradí, na koho se má s případnými spory ohledně nároku na vrácení poskytnutého plnění obrátit? Na civilní soud, nebo na finanční úřad?

Podle nových statistik Mezinárodního rozhodčího soudu Mezinárodní obchodní komory (ICC) dále roste počet mezinárodních komerčních arbitráží. V roce 2015 byl zahájen druhý nejvyšší počet nových případů za 93letou historii tohoto rozhodčího soudu. Roste také hodnota nových arbitráží.

Směnky jsou oblíbeným zajišťovacím instrumentem fungujícím na principu, že věřitel poskytne úvěr a nechá si dlužníkem vystavit směnku za účelem zajištění své pohledávku na vrácení úvěru. Nesplní-li dlužník svoji povinnost vrátit úvěr, může věřitel vymáhat splnění povinnosti ze směnky, neboť vymožení směnky je o poznání jednodušší než vymožení pohledávky z úvěrové smlouvy. Málokterý dlužník si však při vystavování směnky uvědomí, že věřitel může směnku převést na třetí osobu (nabyvatele), čímž dlužníka více méně zbaví možnosti uplatnění tzv. kauzálních námitek. Nejvyšší soud ve svém novém rozhodnutí do jisté míry tento negativní efekt převodu směnky pro spotřebitelské vztahy eliminuje.

O nelegálním sdílení filmů, hudebních záznamů a jiných děl chráněných autorským zákonem již bylo napsáno mnoho a není pochyb o tom, že takové jednání může vést až k případné trestní odpovědnosti. Zajímavá je z tohoto pohledu otázka, jakým způsobem soudy určují případnou škodu či ušlý zisk nositelů autorských práv. Tou se v nedávné době zabýval Nejvyšší soud.

Je to již více než dva roky, co jsme vás informovali o věcném záměru zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, který by měl nahradit současnou úpravu týkající se přestupků. Snahou nového zákona by mělo být především sjednocení základu odpovědnosti za přestupky fyzických nepodnikajících osob a odpovědnosti za jiné správní delikty právnických osob a podnikatelů. Měla by tak být odstraněna absence obecné úpravy tzv. jiných správních deliktů, a to tak, že veškeré správní delikty by byly zahrnuty a posuzovány jednotně podle nového zákona. Přestože projednávání zákona je zatím stále na půdě Poslanecké sněmovny, stojí za to se podívat, jakým způsobem se zákonodárce vypořádal s konstrukcí správní odpovědnosti u právnických osob.

Podle Generálního advokáta Soudního dvora EU by provozovatelé webových stránek měli považovat i tzv. dynamické IP adresy za osobní údaje, přestože samy o sobě neodhalují identitu konkrétních osob. Pokud by ke stejnému názoru došel i samotný Soudní dvůr EU, mohlo by dojít k rozšíření povinností ohledně ochrany osobních údajů.

Podle nových statistik byl rok 2015 rekordní. Došlo k zahájení doposud nejvyššího počtu nových investičních žalob, které investoři podali k washingtonskému Mezinárodnímu středisku pro řešení sporů z investic (ICSID). Překvapivé je, že nejčastěji byly žalovány západoevropské státy.

V polovině dubna tohoto roku Evropský parlament schválil finální podobu nových pravidel v oblasti ochrany osobních údajů. Čtyřleté vyjednávání vyústilo v přijetí dvou předpisů - obecného nařízení o ochraně osobních údajů a směrnice, která zakotvuje standardy zacházení s osobními daty ze strany orgánů činných v trestním řízení. Závaznosti nabudou oba předpisy za dva roky; směrnici musí členské země do 6. května 2018 převést do vnitrostátní legislativy, nařízení začne platit od 25. května 2018 bez dalšího. Směrnice bude mít značně specifické uplatnění, níže proto zmiňujeme jen hlavní rysy nařízení.