Může být člen správní rady prokuristou akciové společnosti?

29. leden 2018  |  Jan Dědič

Úprava monistického systému akciové společnosti v zákoně o obchodních korporacích vyvolává od samého počátku značné výkladové otázky a odborné diskuse o tom, jak vlastně má tento systém v České republice správně fungovat.

Některé z těchto otázek v důsledku rozporné rozhodovací praxe rejstříkových soudů posuzoval Nejvyšší soud ČR ve Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia k některým otázkám zápisů obchodních korporací do obchodního rejstříku na počátku roku 2016 (sp. zn. Cpjn 204/2015). V něm dospěl k několika zásadním závěrům, a to: (i) statutárním orgánem  akciové společnosti s monistickým systéme je pouze statutární ředitel (ii) členové správní rady nejsou členy statutárního orgánu, nejde-li o statutárního ředitele či o evropskou společnost), (iii) statutární ředitel může být jakýmkoliv členem správní rady, nejen předsedou správní rady, (iv) statutární ředitel může být současně jediným členem správní rady, (v) v unipersonální správní radě, je její jediný člen současně jejím předsedou, a to i bez formálního  rozhodnutí o volbě předsedy, a musí proto splňovat požadavky kladené zákonem na předsedu správní rady,  a konečně (vi) statutárního ředitele volí a odvolává valná hromada, neurčí-li stanovy, že tak činí správní rada.

Tento výčet závěrů se pokusil rozšířit Vrchní soud v Praze v dubnu 2017, když rozhodl, že člen správní rady nemůže být prokuristou společnosti s monistickým systémem. (rozhodnutí bylo publikováno v časopise Obchodněprávní revue č. 6/2017) V dané věci šlo o to, že společnost požadovala na rejstříkovém soudu zápis prokury u dvou členů správní rady do obchodního rejstříku. Prokuru udělil statutární ředitel a její udělení schválila správní rada. Rejstříkový soud návrh zamítl s odůvodněním, že souběh prokury s členstvím (předsednictvím) ve správní radě je nepřípustný.  Předseda správní rady ani jiný člen správní rady nebyl současně statutárním ředitelem. S ohledem na tyto okolnosti pak Vrchní soud v Praze dospěl k závěru, že odvolání není důvodné a usnesení soudu prvního stupně potvrdil. V odůvodnění uvedl, že v dané věci se ve vztahu k prokuře uplatní podle § 456 odst. 2 zákona o obchodních korporacích (z něhož plyne, že na správní radu se mají použijí ustanovení o dozorčí radě)  zákaz upravený v § 448 odst. 7 téhož zákona, podle něhož člen dozorčí rady nesmí být současně členem představenstva nebo jinou osobou oprávněnou podle zápisu v obchodním rejstříku jednat za společnost. Vzhledem k tomu, že prokurista je osobou oprávněnou jednat za společnost a zapisuje se do obchodního rejstříku, dospěl odvolací soud k závěru, že udělení prokury členům správní rady je neplatné pro rozpor se zákonem, a to podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, když smysl a účel zákona – spočívající v zajištění řádného výkonu kontrolní funkce správní rady – dovození neplatnosti zmíněného právního jednání vyžaduje. Soud je podle názoru odvolacího soudu povinen k této neplatnosti bez dalšího přihlédnout.

Názor, že člen správní rady (který není statutárním ředitelem), nemůže být současně prokuristou považuji minimálně za sporný. Již ve výše zmiňovaném stanovisku dovodil Nejvyšší soudu ČR, že by bylo v rozporu s podstatou monistického systému dovozovat z § 456 odst. 2 a § 448 zákona o obchodních korporacích neslučitelnost funkce člena správní rady a statutárního ředitele. Když může být členem správní rady statutární ředitel (člen statutárního orgánu), pak za použití logického výkladu od většího k menšímu (argumentum a maiori ad minus), by měl stejný závěr platit i pro jiné zástupce. Může-li být členem správní rady statutární ředitel jako osoba s nejširším zástupčím oprávněním, tím spíše jím může být osoba, jejíž zástupčí oprávnění je užší (prokurista nebo vedoucí odštěpného závodu). Jsem proto názoru, že ustanovení § 448 odst. 7 zákona o obchodních korporacích se na správní radu nepoužije, neboť tato úprava je vyloučena tím, že členem správní rady (i unipersonální) může být statutární ředitel. Pak samozřejmě může být kontrolní funkce správní rady potlačena, jak připomíná Nejvyšší soud ČR v citovaném stanovisku, což ale podle jeho názoru není dostatečným argumentem. Bude proto třeba vyčkat, jaký postoj k dané problematice zaujme právě Nejvyšší soud ČR, který se zatím danou otázkou výslovně nezabýval.

I kdyby se však na správní radu ustanovení § 448 odst. 7 zákona o obchodních korporacích aplikovalo, což však, jak naznačeno výše, není z mého pohledu správné, mám závažné pochybnosti tom, že by mělo důsledky, které uvádí Vrchní soud v Praze. V ustanovení § 448 odst. 7 se uvádí „…., kdo nemůže být členem správní rady…“, jinak řečeno, upravuje způsobilost pro výkon funkce člena správní rady. Z občanského zákoníku plyne, že ztratí-li člen voleného orgánu způsobilost být členem voleného orgánu, jeho funkce zaniká. Z toho podle mého přesvědčení plyne, že v případě aplikace předmětného ustanovení zákona o obchodních korporacích na správní radu, by nemělo být neplatné udělení prokury, ale měla by zaniknout funkce člena správní rady, neboť zápisem prokury do obchodního rejstříku ztratil způsobilost pro výkon funkce. Navíc nemůže být neplatné samo udělení prokury, protože z ustanovení zákona o obchodních korporacích plyne, že rozhodujícím okamžikem je zápis oprávněné osoby do obchodního rejstříku, nikoliv vznik zástupčího oprávnění (samotné udělení prokury). I to svědčí závěru, že udělení prokury nemůže být neplatné a že až zápisem prokuristy do obchodního rejstříku zanikne funkce člena správní rady.

Nezbývá tedy než doufat, že podobná věc se dostane Nejvyššímu soudu v rámci dovolání nebo k zaujetí stanoviska k rozpornému výkladu zákona soudy nižších stupňů a že tento výkladový střet bude odstraněn v zájmu právní jistoty všech.

Autor: Prof. JUDr. Jan Dědič, partner Kocián Šolc Balaštík

Naše newslettery